Simone van der Vlugt je holandská spisovatelka píšící thrillery, romány pro dospívající, ale i historické romány. Mezi ty patří i Půlnoční modř, která vyšla na konci loňského roku v nakladatelství Metafora. Jedná se o první autorčinu přeloženou knihu u nás a já doufám, že ne poslední.
Půlnoční modř se odehrává na několika místech v Nizozemsku. Catrijn, na začátku příběhu pětadvacetiletá čerstvá vdova, jejíž nešťastné manželství s o dost starším mužem (trvalo rok), se rozhodne odejít z rodné vesnice do města. Ve vesnici De Rijp za sebou nechává spoustu nevyslovených otázek, klepů a nejedno obvinění. Ona má však v hlavě pouze jedno - svobodu. Chce si naplno užívat života, pracovat a nebýt jako vězněná jako pták v kleci. Díky štěstěně, která je jí nakloněna, se dostane až do vzdáleného Amsterdamu, kde působí jako hospodyně v jedné bohaté rodině. Po nějaké době se však objeví černé stíny z minulosti, a tak musí pryč.
Dostane se do Delftu, kde se odehrává největší část příběhu a několik let Catrijna života. Catrijn má v sobě malířský talent díky kterému zde nastoupí na místo malířky keramiky, což tehdy u žen byla dost neobvyklá pracovní pozice. Přece jen, v sedmnáctém století vládli světu muži. Tato mladá dáma se však zapříčiní o to, že se delftská keramika začne stávat pojmem, po kterém každý touží. V 17. století došlo k velkému vzestupu obchodu, vědy a umění, což je v této knize znát. Čtenář tak může sledovat zrod věhlasné holandské fajánse spolu s nově rodící se láskou. Nutno podotknout, že Catrijn nemá v životě nic zadarmo, o veškeré štěstí se musí pořádně zasloužit.
Evert si mou práci důkladně prohlédne a přikývne. “To je dost dobré. Dostaneš čtyři guldeny týdně. Dnes odpoledne ti připravím smlouvu. Zítra můžeš nastoupit.”
O chvíli později stojím venku ohromená tím, jak jednoduše to šlo. Lehkým krokem se vracím zpět na náměstí, užívajíc si hezkého počasí a budoucnosti, jež se na mě usmívá. Budu zdobit keramiku! Kdo by si kdy pomyslel, že si na chleba budu vydělávat malováním?
(Str. 93)
Tento historický román se skládá z 48 kapitol vyprávěných ich-formou, která se sem báječně hodí, neboť díky tomu jsou postavy, nejen ta hlavní, čtenáři blíž a my se tak můžeme na danou postavu lépe napojit. Styl psaní je chytlavý, autorka používá hodně dialogů, které příběh obohatí, ale Catrijny vnitřní monology také nejsou ku škodě. Dějem výrazně otřese morová nákaza, která se nevyhne ani samotnému Delftu.
Půlnoční modř je bohatá na postavy, autorka vsadila na hlavní postavu ženského pohlaví kolem které se pohybuje nejen její rodina, přátelé, nadřízený Evert, ale i možní potenciální ženiši. Postava Catrijn je nejvýraznější, což je dobře, protože právě její život a talent je to, co čtenáře nejvíce zaujme. Catrijn je zde popsána jako velká cestovatelka, která v sobě nosí silný příběh a ona sama je statečná a silná. Soucítíme s ní v dobách těžkých, radujeme se při chvílích vítězství. Jak je tomu ve skutečném životě, tak i zde se objevuje jedna výrazně negativní postava, na kterou nejeden z nás bude mít nevalné mínění a názory. Tato postava dokonce několikrát velmi ovlivní děj, který by jinak mohl nabrat zcela jiný směr. Postavy jsou vesměs prací autorčiny fantazie, ale najde se zde i několik lidí, kteří skutečně žili.
V závěru knihy se nevyhneme ani dramatičnosti, která nejednomu z nás lehce zvedne krevní tlak. Ten se však ale po dočtení opět vrátí do normálu. Konec se mi líbil, ačkoliv jsem v některých pasážích doslova trnula hrůzou.
Za velké pozitivum lze považovat, že kniha stojí na pevných historických základech. To jí dělá věrohodnou a čtenář tak lépe uvěří tomu, že nějaká Catrijn vůbec mohla žít. Dalším pozitivem jsou kapitoly, některé kratší, některé delší. Zde by bylo na škodu, kdyby byl příběh rozdělen na části, ačkoliv se jedná o velký časový rozsah vyprávění. Někteří čtenáři by mohli za negativum považovat to, že osud Catrijn zamíchal karty ne tak, aby je mohla rovnou vyložit. K tomu si ona sama musí vybudovat pevnou cestu.
Mně se Půlnoční modř líbila. Jsem ráda, že kromě krásného nadějeplného příběhu jsem se mohla dozvědět něco i z nizozemské historie. Na obálce je toto dílo svým stylem přirovnáváno románu Dívka s perlou, kterou jsem nečetla, a tak nemohu posoudit. Já jsem však shledala jistou podobnost s Ranhojičkou od Ricardy Jordanové, kterou jsem četla před několika lety.
Cílovou skupinou tohoto románu jsou čtenáři, kteří preferují beletrii spojenou s historickým pozadím. Ne každý spisovatel dodržuje historickou věrohodnost, ale v tomto případě odvedla autorka pořádný kus práce, neboť pro svůj román nastudovala všemožné historické prameny, které jsou i na konci knihy sepsány. Rovněž budou potěšena srdce těch, kteří mají své životy nějak spjaty s Nizozemskem a nebo se prostě jen o tuto zemi zajímají a rádi se dozví více.
Oko nejednoho potenciálního čtenáře rozhodně na první pohled zaujme obálka. Je provedena v podobném stylu jako zahraniční vydání, kde některá z nich jsou spíše jemnější a některá více výraznější. České vydání je se svou sytostí rozhodně v popředí a dělá knihu snadno rozpoznatelnou a zapamatovatelnou. Modrobílá barva nám dává možnost představit si krásu oné proslulé delftské keramiky, která stojí v popředí tohoto krásného vyprávění.
Půlnoční modř Simone van der Vlugt
Příběh jako z obrazů holandských mistrů, připomínající Dívku s perlou. Poutavý historický román o vzniku delftské modré keramiky. Holandsko druhé poloviny 17. století. Výtvarně nadaná Catrijn se po smrti svého o dost staršího ... více