Opravdu byli obětmi?

recenze

Na počátku celé knihy je hrad Lingenfels. Majestátní a impozantní, zářící do tmy při jeho poslední slávě. Po onom večeru už nic a nikdy nebude jako dřív. Je 9. listopadu roku 1938 a Německem se řítí krutá předzvěst hrůz, které mají teprve přijít. K moci se dostává Hitler, netřeba jej představovat, my už víme. Ale mnozí Němci mu věří, uvěřili jeho silným slovům o idejích a slávě mocného Německa, uvěřili jeho slibům a hřmotnému hlasu, znějícího z rádia.Toho večera vypukla Křišťálová noc a svět od tohoto okamžiku bude jiný.
Přenesme se až do roku 1945, je po válce a všichni se snaží zvednout a vzpamatovat. Není tomu jinak ani na Lingenfelsu, hraběnka Marianna je vdovou, její muž, hrabě Albrecht byl pověšen za velezradu, kdy se pokusil s pár přáteli spáchat atentát na Hitlera. Jak je známo, plán nevyšel.
Marianna se snaží najít válečné, odbojářské vdovy a poskytnout jim nový domov. Ví, že to pro ně ani za války, ani po ní, není v Německu jednoduché. A tak se hlavními hrdinkami celého příběhu stává i Ania a Benita. Budeme svědky jejich boje o své místo v životě po hrůzách nacismu, které se jich dotýkaly přímo. Každá s sebou nese břímě, s kterým se musí vyrovnat. Ať už je to sebevědomá Marianna, která vždy víc, co říct. Nebo zádumčivá, krásná Benita, která si sáhla na samotné dno a málem ji to stálo život. Nebo Ania, která ukrývá před přítelkyněmi i celým světem kruté tajemství.
Tato kniha se mi nerecenzuje vůbec lehce. Asi jsem masochista, že neustále vyhledávám knihy s tématem holocaust a přitom vím, že příběh ještě dlouho po dočtení, zůstane žít v mé hlavě. Vůbec po prvé jsem se ale na toto období mohla podívat z druhé strany, ze strany těch, kteří jsou vinni. A přesto sami jsou obětmi. Snažila jsem se vžít do jejich pocitů, když naslouchali Hitlerovým projevům, ale můj soucit a pochopení jim prostě nepatří. Nechali se zlákat šílencem a vystřízlivění pro ně bylo krutější, než si umíme představit. Během války samotní Němci, prostí občané, zažívali strach z bombardování, hlad, zimu, ale nebýt jich, těch neslyšných hlasů, nikdy by se Hitler k moci nedostal. Jakoby na tohle zapomněli, když plakali v protiatomových úkrytech.
A po válce? Je až k neuvěření, jak zůstávali hrdí. Hrdí a nenávistní vůči osvoboditelům, jak zarputile popírali všechny zvěrstva, kterých se vojska SS dopustila. Jak plivali slova jako Americká propaganda a lež.
Naše tři hrdinky to neměly jednoduché. Dvě z nich byly manželky mužů, kteří se vzepřeli a sami za to zaplatili životem. A ony ženy se rázem staly středobodem nenávisti mnoha spoluobčanů. Není to jen kniha o samotné válce, celý příběh končí v roce 1991, kdy by se mohlo zdát, že je už vše zapomenuto. Ale není a ještě velmi dlouho nebude. Všechny tři se snažily žít dál, ale nacismus je poznamenal až příliš a zaplatily za to daň nejvyšší.
Autorka Jessica Shattuck nám předkládá knihu, kterou psala víc než sedm let a vychází z osobních rozhovorů se svou babičkou, během války i po ní, aktivní nacistkou. Nepochopitelné a zvrácené, že ano. Můžeme jen tušit, jak jí při samotném psaní bylo. Já, jako vnučka sudetské Němky ji snad trochu chápu. A smekám klobouk, já bych se toho vyprávění hodně bála.

Na troskách nacistického Německa se Marianna von Lingenfelsová snaží splnit slib, který dala svému muži, popravenému za spoluúčast při atentátu na Hitlera: nalézt a zachránit manželky a děti ostatních spiklenců. Společně s šestile... více

Komentáře (0)