Ostrov Lhářů: tajemství, lži a přetvářka

recenze

Nezapomenutelný román, který získal hned několik zajímavých ocenění a stal se bestsellerem New York Times, to je Ostrov Lhářů z pera E. Lockhartové. Autorky, která v žánru young adult rozhodně není žádným nováčkem.

Jsem Cadence Sinclairová Eastmanová a již brzy mi bude osmnáct let. I když ale žiji v přepychu, můj život rozhodně není záviděníhodný. Patřím totiž k Sinclairům, starému majetnému rodu. V naší báječné rodině nemáme žádné zločince ani feťáky a ani žádné černé ovce u nás nenajdete, naopak máme atletické postavy a jsme vysocí a pohlední. A i když nám bolestí srdce krvácí a my nevíme jak dál, stále se budeme usmívat a budeme normální, protože to my umíme.

I já to umím a moc dobře, ale teď musím zjistit, co se stalo toho osudného léta, když mi bylo patnáct let. Všichni jsme se jako každý rok sešli na našem soukromém ostrově, kde jsme společně s celou rodinou trávili prázdniny. Proč si ale z celého léta skoro nic nepamatuji? A proč moji přátelé o nehodě mlčí? Doktoři prý řekli, že na mě doma nemají tlačit, ale já už jim nevěřím, něco přede mnou skrývají, všichni, ale já na to přijdu, jako že se Sinclairová jmenuji!

Potom vytáhl pistoli a střelil mě do prsou. Stála jsem na trávníku a upadla na zem. Rána se v místě průstřelu rozevřela a srdce se mi vykutálelo z hrudního koše do trávy mezi květiny. Z otevřené rány rytmicky tryskala krev, pak mi tekla i z očí, uší a pusy. Měla slanou chuť prohry. ~str.13~

E. Lockhartová vystudovala anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě, nyní učí tvůrčí psaní a plně se věnuje spisovatelskému řemeslu. Doposud napsala několik románů pro mládež a za knihu The Disreputable History of Frankie Landau-Banks (Pochybná historie Frankie Landau-Banksové, 2008) dokonce získala Cybils Award za nejlepší román pro mládež a čestné uznání Printz Award udělované Asociací amerických knihoven. Ostrov Lhářů je její nejnovější knihou a práva na vydání románu byla prodána do pětadvaceti zemí.

Ostrov Lhářů je sofistikovaný thriller vyprávějící o osudu dívky, jež pochází z vyšší společenské vrstvy. A že je příběh vymyšlený opravdu důmyslně, o tom svědčí i fakt, že do poslední chvíle většina čtenářů absolutně nebude tušit, jak celé tohle vyprávění skončí. Ale teď trochu moc předbíháme a vrátíme se pěkně na začátek, který působí zcela normálním dojmem. Rodiče Cady se rozvádí a ona s matkou odjíždí na ostrov, kde si obě chtějí užít prázdniny v rodinném kruhu. Jenže to nejsou obyčejné prázdniny, a když se Cady probere po nehodě, její myšlenky jsou zamlžené.

Jenže tato mlha netrvá věčně a příběh začíná dostávat spád, jelikož na povrch vyplouvají rodinná tajemství, intriky a hlavně spousta lží, kterými je Sinclairův rod protkán. Každý ze členů rodiny má co skrývat, a jak už to bývá zvykem – peníze hýbou světem. Dokonce se někteří kvůli tomu nebojí ani zneužívat svých nejbližších a nejnevinnějších – tedy dětí. Ostrov Lhářů totiž pomalu odkrývá ty nejhorší lidské vlastnosti, jaké v sobě někdo může ukrývat. Jenže teď jsou všichni na ostrově, tady se masky nenosí.

Ovšem nebuďme jen pesimisté, protože je tu i něco krásného, jako je přátelství a mladá láska. Jen kdyby to opět celé nebylo zahaleno rouškou tajemství. Ostrov Lhářů vám opravdu nedá vydechnout, bude vás napínat, mozkové závity pojedou na maximum a vy budete pořád dokola dedukovat, co se to k čertu stalo toho osudného léta. A věřte mi, jak už jsem zmínila, na tento konec asi vážně jen tak nepřijdete, nebo si myslíte, že lžu?

Děj je vyprávěn v první osobě, a tak jsou všechny vjemy ovlivněné Cadyiným pohledem. Ovšem i přesto si o ostatních účastnících dokážete udělat slušný obrázek. Já osobně jsem měla hlavně zpočátku problém orientovat se ve jménech a správně si přiřadit děti k dospělým, ale naštěstí je na konci knihy rodokmen Sinclairovy rodiny a ten mi čtení hodně usnadnil.

Sama Cady působí dojmem, že není vyloženě rozmazlená, ale prostě nic jiného nezná a ani jí nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že ostatní se nemají tak dobře jako ona. Že by někdo mohl hladovět a nemít střechu nad hlavou? To je pro ni nemyslitelné. Jejím protikladem je Gat, který nejen že nepochází z vyšších poměrů, ale také se velmi zajímá o země potýkající se s chudobou. I další postavy jsou různorodých charakterů, jsou své, většinou záhadné a tím příběh krásně doplňují.

Ačkoliv je Ostrov Lhářů útlou knihou, jíž přečtete za jedno odpoledne, nejspíš mi dáte po dočtení za pravdu, že i tak jí bylo dost. Rozhodně to totiž není žádná kniha odpočinková. E. Lockhartová své čtenáře neustále udržuje ve střehu, a tak by vám větší počet stran akorát mohl přivodit žaludeční vředy. Každou pronesenou větu zkoumáte ze všech stran, různě ji překrucujete, protože co kdyby se za ní někde schovávalo rozřešení zápletky. A i když román spadá do ranku young adult, věřím, že je to ten typ knihy, který můžete číst nehledě na věk a pohlaví, jen si z ní v konečném důsledku každý nejspíš odnese něco jiného.

Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE! Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku. Skupina čtyř přátel – lhářů –, jejichž přátelství... více

Komentáře (0)