Ostrov tajemství

recenze

Ostrov tajemství (2024) / Rasttea

Toto bylo velké překvapení, knihu jsem dočetla až v novém roce, a tak jsem zvědavá, jestli mě něco v roce 2024 tak překvapí alespoň stejně jako tato historická romance. Bylo mi jasné, že téma války nebude úplně jednoduché, proto naprosto tleskám rozhodnutí dát knize tak poetický přebal s romanticky laděným zabarvením, protože takovou emocionální nálož jsem opravdu nečekala.
U románu se mi snad ještě nestalo, že bych musela odkládat knihu po pár stránkách, protože jsem víc v ten moment prostě emočně nezvládala.
Autorka se naprosto bravurně popasovala s nelehkou příběhovou osou, kdy sledujeme osudy tří generací žen v rodině, čtenář sleduje, jak žádost nejmladší z generace odstartuje velkou řadu tajemství, otevírání ran, retrospektiv, pátrání, zamýšlení, pochopení, vysvětlování a odpouštění.
Hlavní linka vnučky Angie je vyprávěna v er-formě, povídání babičky Marie, kdy se dostáváme do válečných 40. a 60. let 20. století na Krétě, je v ich-formě. Maminka Poppy zapadá do konceptu adekvátně.
Autorka bez problémů proplouvá ze současnosti do historických vzpomínek natolik citlivě, aniž by čtenář byl zmatený. Dále oceňuji, jak příběh rozplétá v průběhu dokonale zamotané historické události ústřední rodiny, a toto postupné rozkrývání pátrání autorka dávkuje s mikro-minimalistickou přesností a načasováním. A když už si čtenář říká, že další zvrat snad nezvládne, poslední čtvrtinu příběhu nestačí otáčet stránky, aby se dobral konečného rozuzlení. Kéž by každé čtení byl takový silný zážitek, takové postupné rozbalování dárku.

Sedmatřicetiletá Angie, která vyrůstala v Londýně, vždycky chtěla poznat tajemstvím opředenou minulost své matky. Krátce před vlastní svatbou se proto vydává do odlehlé krétské vesnice, kde navštíví svou umírající babičku. Stará ž... více

Komentáře (0)