Ostrov tajemství

recenze

Ostrov tajemství (2024) / EvikU.

Historické knihy s tajemstvím mám hrozně ráda. Tady jsem se ale na začátku nemohla začíst. Nevím proč, ale stále jsem měla tendence knihu odkládat. Třikrát jsem ji odložila a četla místo ní jinou. Možná to ani nebylo knihou, ale mým rozpoložením, když jsem zjistila, že v ní půjde o vyprávění z války. Nechtěla jsem číst těžká témata.

I přesto jsem se k ní nakonec vrátila a její obsah si mě získal. Najednou jsem byla v příběhu a bylo to skvělý. Četla se mi dobře a těšila jsem se na každé Mariino vyprávění své vnučce Angelice, která přijela na ostrov Krétu, aby před svatbou poznala svou širší rodinu.

Angelika prožila celý život v Londýně a o svých Řeckých příbuzných nevěděla nic. Její matka z Řecka utekla před 40 lety a vzpomínání jí nedělalo dobře. Přesto chtěla Angie její rodinu poznat a usmířit je. Cítí, že i pro její matku by to bylo léčivé. Odpustit a jít dál.

Tajemství se odhaluje jen po malých krůčkách a čtenáře nutí číst dál, aby se dozvěděl, co se tam kruci stalo. Minulost začíná rokem 1943, kdy babička vzpomíná na hrůzy války a vyvražďování nacisty jejich muže a syny i malé děti s ženami. Pořád ale není jasné, co se stalo mezi dvěma rodinami, Angeliným otcem a jeho rodinou a její matkou a její rodinou.

Musím říct, že konec mě malinko zklamal. Nenávist mezi rodinami a osobní pomsta ano. To že život zamíchá osudem lidí až krutě také. Ale tady už to bylo na můj vkus promotané až moc. I tak jsem si knihu užila a četla se mi hezky. Kdo má rád stará tajemství mohu knihu doporučit. Styl psaní autorky je chytlavý. A Řecko je krásně popsané včetně žití místních lidí jako jedna velká rodina.

Sedmatřicetiletá Angie, která vyrůstala v Londýně, vždycky chtěla poznat tajemstvím opředenou minulost své matky. Krátce před vlastní svatbou se proto vydává do odlehlé krétské vesnice, kde navštíví svou umírající babičku. Stará ž... více

Komentáře (0)