Osudoví muži

Nakladatelství MOBA vydalo další knížku mé oblíbené autorky Aleny Jakoubkové. A hned mohu říct, že ani svou novinkou Kam čert nemůže, nastrčí manžela mě autorka rozhodně nezklamala.

Hlavní hrdinkou je Zuzka, která pracuje v advokátní kanceláři v centru Prahy. Miluje Provance, kde má v Cassis koupený domeček - část roku v něm vždy žije a živí se jako překladatelka. Momentálně je se svým životem spokojená - ačkoli má přítele, stará se pouze sama o sobe, má klid a svobodu. Ráda si dělá věci po svém. Jenže pak přijde osudový okamžik: její Jaromír ji požádá o ruku. Jsou spolu skoro pět let, rozumí si, je jim spolu dobře. Jaromír je šikovný, má truhlářskou dílnu, cokoli opraví. Pohledný a džentlmen. Zuzanu respektuje a nečeká, že bude jeho služkou. To zní skoro ideálně, že? Možná je čas posunout se dál, ostatní v jejich věku už mají dávno rodinu. Přece jen je Zuzaně už přes třicet. Podle některých jejích kamarádek je nejvyšší čas Jaromíra polapit. Ale to by Zuzana nesměla mít zkušenosti, které už má. Tohle totiž už jednou zažila... Dokáže zaplašit své obavy? A jsou vůbec oprávněné?

Když bylo Zuzaně šestnáct, seznámila se s Dušanem. Vysoký, urostlý, pohledný. Drsňák. Skoro dvoumetrový namakaný svalovec. Pracoval jako filmový dokumentarista. I když byl o patnáct let starší (nebo možná právě proto), přeskočila mezi nimi jiskra. Stal se jejím hrdinou, její obrovskou láskou. Jejich vztah nabral rychlé obrátky a o čtyři roky později, když bylo Zuzaně pouhých devatenáct, si řekli své "ano".

Spisovatelčino vyprávění tentokrát spočívá v tom, že Zuzana představuje svůj život. Vzpomíná na den, kdy se seznámila s Dušanem. Na to, jaké to všechno bylo, jak si s ním užila první rande, první polibek, první večeři... Před rodiči však svůj vztah musela držet v tajnosti, protože kdyby zjistili, kolik let vlastně Dušanovi je, okamžitě by jí ho zatrhli. Dušan byl ale starostlivý, vnímavý a snad i rozumný: dokonce se sám chtěl jejím rodičům jít představit. Chce se se Zuzkou vídat, ale ne za zády jejích rodičů. To by mu bylo trapné. Ale Zuzka má jiný názor: rodiče by se o nich mohli dozvědět co nejpozději. Nejlépe až bude Zuzce osmnáct... Tehdy věřila, že má před sebou jen šťastné dny. Byla neskutečně zamilovaná. Jenže člověk míní... Sladké tajemství totiž samozřejmě prasklo. A rodiče z Dušana nebyli vůbec nadšení. Trvali na tom, že se s ním okamžitě přestane stýkat. Asi je vám jasné, že tento jejich postoj vyvrcholil řadou dalších sporů a problémů. Hůř už vše dopadnout snad ani nemohlo.

Jeden by řekl, že se Zuzka ze své tehdejší situace poučila: už by měla vědět, že každé tajemství vždycky praskne. Stále totiž jedno takové "maličké" tajemství má: ačkoli už je jejím přítelem několik let Jaromír, stále se s Dušanem nerozvedla. Proč za posledních deset let nedokázala ukončit své manželství? Jak odpoví Jaromírovi na jeho otázku? A jak on se vypořádá s její minulostí? Garantuji vám, že v tomto příběhu se zase jednou máte na co těšit!

Ačkoli je Zuzčino vyprávění trošku komplikované a zamotané, vše jsem četla jedním dechem. Opět mě neskutečně bavilo, jaké peripetie dokázala autorka vymyslet. Myslím, že její knihy se mi nikdy neomrzí a vždy se budu těšit na další. S ostatními autory, kteří mají na svém kontě několik románů pro ženy, mám jeden problém: mám pocit, že píší pořád o tom samém dokola a tím pádem mě čtení tolik nebaví. U paní Jakoubkové je to ale jinak: všechny knihy, které jsem zatím přečetla, mají sice podobné znaky (jsou to knihy o životě, zabývá se rodinnými vztahy), ale zároveň jsou dějové zvraty originální. A jednu věc autorka opravdu umí: její závěry jsou dokonalé. Nikdy dopředu nevím, jaký osud její postavy budou mít. Zkrátka stále nevím, co vše mohu čekat a až později odhaduji, jak to celé vlastně dopadne. A to je skvělé, protože mě stále svými příběhy dokáže překvapit. Už teď se těším na to, co mě čeká příště.

Zuzana se vdává mladá... Ne proto, že je těhotná, ale Dušan je její velkou láskou, a když ji v měsíční noci romanticky požádá o ruku, přikývne. Je jí devatenáct a myslí si, že manželství je vstupenkou do ráje. Po pár letech to ovš... více

Komentáře (0)