Padesát po druhé a pro druhé

To jsem se zasmál!:D

Geniální recenze, originální a neotřelá! K četbě zmiňované knihy se sice nechystám, za to k poctivé četbě Tvých recenzí ano! :)

Nemůžu si pomoct - recenze od herdekfilek mě prostě vždycky skvěle pobaví a osvěží. Plác, plác - tleskám :)

já nemůžu z toho věděla věděla věděla já nevím mě se to prostě líbí
věděla chchichi

Věta „Kde je ten nůž trčící z Dostojevského?“ mě rozesmála tak, že jsem ji šel říct i hromádce OBERIUtů ležící v předsíni.

:-))) inu tak - takže jsem na lep sednul já vám. Takže jen dodatek - je to kniha z kategorie "červená knihovna", což ji ale samozřejmě nedeklasuje na literaturu pouze pro "ženy od plotny" - věřím, že podobným způsobem dokáže snít třeba i doktorka filozofie - stejně jako muži mají své sny o agentovi s povolením zabíjet, který usíná v náručí bondgirls :-) Podobné sny a touhy jdou prostě napříč celým spektrem člověčenstva - jen to někdo nerad přiznává. To se ostatně odráží také v tom, že kniha 50 odstínu šedi se na tomto fóru stala knihou roku 2012, přestože získala hodnocení "pouze" 68%... :-))))

No jo, nutná poznámka na okraj. Autor recenze je zároveň autorem dvou zmíněných odstavců, nad kterými se posléze pohoršuje. Jasně, nedal jsem k tomu klíč, na mou hlavu padá popel všech spálených mostů i nadějí.

Ani jeden díl jsem nečetl, ale nedělal bych si hlavu z toho kdo co říká - světovým bestsellerem je již několik století pedofilní sadomoasochistický román 120 dnů Sodomy Markýze de Sade, intelektuál, neintelektuál... Ale jen bych podokl jednu věc - mám pocit, že autor recenze špatně pochopil, co vlastně chtěl říci pisatel odstavce "Latentní oddávání..." - protože on říká přesně totéž co já - je to brak, ale no a co - kdo se nad tím pohoršuje je sám hlupák... neboli "Intelektuální odsouzení tohoto braku, je odsouzení vlastní inteligence."... :-)))

A za druhé - autor recenze krásně sedá na lep dalšímu výňatku, který ho pohoršil - protože píše jako muž recenzi z pozice ženy... safra - ale tak trochu bych řekl, že i tento výňatek je vytrhut z kontextu a nepochopen, protože má v sobě nádech ironie... ale to je jen můj pocit

Takže se v klidu nořte do odstínů šedi i temnoty pokud se vám to líbí a zbytečně se sami před sebou, notabene před společností, za tento poklesek neomlouvejte :-)))

Recenze i oba tvoje komentáře, Herdekfilku, mě vyloženě nadchly. Větu "Blbců je tolik, že by bylo s podivem, kdybych jím nebyl taky." bych tesal do kamene a připomíná mi mojí oblíbenou holzmannovskou hlášku "Lidi sou potvory. Věřte mi, já to vím podle sebe." Kdyby bylo víc takových, kdo to takhle vidí a nepovyšují svůj světonázor, kulturní zázemí, vkus a já nevím co ještě na jedinou platnou univerzálii a modelový příklad pro ostatní - ať je to intelektuál nebo hospodský povaleč. Jenže my to sobectví a přesvědčení o vlastní neomylnosti máme v sobě biologicky zakódovaný, což svědčí o tom, že nás jím přírodní výběr nevybavil zbytečně, že nám je k něčemu dobrý. Takže zase neřešitelnej rozpor? Asi bude opravdu lepší držet se těch orgasmů. Každopádně ještě jednou díky za tenhle vzácnej tolerantní postoj.

Oslovením nejpočetnější skupiny lidí, většinou získáš nejvíc. A tato kniha, je toho vzorným příkladem, stejně jako jiné předešlé tituly a další, které budou následovat (to jen aby to ode mne nevypadalo jako zaujatost vůči konkrétní knize :-). Každý ať si čte, co se mu zlíbí... říkám já. Dobře nasměrovaná reklama, propagace v médiích a pečlivě vybraná cílová skupina je základem úspěchu. Nemusíme se přece bavit jen o zmiňovaných knihách, vždyť se rozhlédněte kolem sebe! Je to především business!
Přesně jak psal "penjan" o něčem to vypovídá a s tím naprosto souhlasím.

Když to je takové těžké, rozdělovat lidi na kasty podle inteligence. Já bych to nedělal. V jedné mé životní etapě jsem chodil po světě jako císař pán a pozoroval pohrdlivě to hemžení pode mnou a až posléze došel ke zjištění, že vlastně hledím nahoru, ne dolu. Což mě notně vyléčilo a za což jsem i vděčný. Vždyť blbců je tolik, že by bylo s podivem, kdybych jím nebyl taky.
Zbytečné rozdělování lidí podle toho a toho vede k tomu, že se lidstvo nestává blbějším, ale sobečtějším, čehož se děsím víc. S blbcem si člověk užije srandy, se sobcem už tolik ne.

Nebrala bych to až tak skepticky, tato série není žádný literární skvost, který by se pyšnil uměním autorky psát. Je to velmi oddechové čtení pro někoho, kdo nemá potřebu u knihy přemýšlet nad reálnou zápletkou, ale zasnít se nad nemožným. Možná nepatřím do cílové skupiny čtenářů (odvozuji z docela povedeného přívlastku knížky "Porno pro maminy), snad právě proto ve mně knížka po jejím dočtení v originále nic hlubšího nezanechala...

Určitě to není pesimismus, ale holá realita.

Ano máš pravdu, někdy je přemýšlení o duši, a o smyslu existence zcela bezvýchodné a vrhne tě do nepěkného stavu. A poslední dobou mám občas takové nihilistické sklony. Já to myslel tak, že lidé začínají být líní přemýšlet o světě kolem sebe a uchylují se proto k takové nenáročné literatuře. Důkazem toho budiž nedávná prezidentská volba (mediální manipulace ve prospěch knížete Schlafenberga) a i například to, že nejčtenějším deníkem je Blesk. Jenže možná jsem jen pesimista, kterémuž zůstávají pozitivní stránky tohoto vývoje utajeny.

Pokud vím, tak se odjakživa bestsellerem stávaly takovéto knihy, taková ta příliš komerční a otupující literatura pro masy. Pokud si budu chtít přečíst něco, co má hloubku, sáhnu trochu do historie, poohlédnu se v intelektuálských kruzích a nebo půjdu prošmejdit antikvariáty. To je vše, přeci nečekáte, že se v dnešní době dokáže stát bestsellerem například zmiňovaný Dostojevskij? Na to lidem inteligence nestačí a ani to ostatně nemají zapotřebí. Bestsellery jsou jednoduché knihy, které jsou schopné svou jednoduchostí promlouvat k masám lidí. A že to není v dnešní době nic těžkého, že? Lidem zkrátka stačí ke štěstí málo.

Troufám, že to neříká nic o pokleslosti společnosti, ale o tom, že povinná školní docházka věru dosáhla toho, že jsme všichni gramotní. A proto začíná rozkvétat literatura pro čtenáře, kteří nechtěji pitvat duši, ale bavit se. Příjemně se bavit. A víš co? Nakašlat na duši, on ten orgasmus je většinou zábavnější než celá zbylá existence. Člověk si při něm připadá tak jistě, skutečně, kdežto pitva duše vždy končí krutou nejistotou a vyhrocenými stavy nepochopení a následného odmítnutí. Ne že bych tento směr vyznával a žil, ale někdy mě popadne touha to alespoň zkusit.