Pán prstenů a filozofie: jedna kniha vládne všem
recenze
Pán prstenů & filozofie: jedna kniha vládne všem (2009)
/ Narwet
Myslitelské pojetí hodnot, činů a jiného ve Středozemi
S touto knihou jsem se setkala v domnění pokračování jedinečné Středozemě, a jak již název napovídá, tentokráte z trochu nevšedního pohledu.
Celé dílo mistra Tolkiena má nepochybně hlubokou jak morální, tak potažmo filosofickou myšlenku. Je nositelem vznešených hodnot, které více či méně v textu výslovně zaznívají.
Autoři Bassham a Bronson, univerzitní američtí profesoři, oslovili dalších patnáct kolegů napříč vysokoškolskými pracovišti v zemi a spojili se s nimi v okruh odborníků na dílo pana Tolkiena. Rozdělili mezi sebe jednotlivě zaměřené kapitoly, v nichž vysvětlují jevy příběhu filosofickým způsobem, či jak by je viděli filosofičtí myslitelé. Nejedná se ale o náročnou formu čtení. Naopak. Ukázky a vysvětlení jsou zasazeny do útržků příběhu, který Tolkienovci dobře znají, a jen jim tedy vlastně nabízí další možný pohled na Středozem. Musím vyzdvihnout jednu věc, která se mi velmi líbila, a to čerpání autorů opravdu z nejrůznějších zdrojů. Překvapilo mě, kde všude a v jaké podobě se záznamy ke Středozemi vyskytují. Základ samozřejmě tvoří Tolkienovi knihy Středozemě, ale odkazy zde nalezneme opravdu z mnohem širšího publikačního spektra.
Asi nejvíce o knize prozradí názvy jejích kapitol. Zmíním alespoň příkladem: „Sam a Glum a jejich hledání šťastného života“, „Tolkien a podstata zla“, „Volba smrti: Dar morálky ve Středozemi“, „Mluvící stromy a chodící hory: Buddhistická a taoistická témata v Pánu prstenů“, „Tolkienův motiv cesty“, „Šťastné konce a duchovní naděje: Pán prstenů jako epická pohádka“.
Knihu určitě mohu doporučit emotivnějším povahám a zvláště se může líbit myslitelsky zaměřeným Tolkienovcům. Netřeba se zde bát slova filosofie, naopak některá poselství v příběhu nám lépe pomůže vyjevit.
Pán prstenů & filozofie: jedna kniha vládne všem
Eric Bronson
Pán prstenů je epická fantastická trilogie Johna Ronalda Reuela Tolkiena volně navazující na jeho knihu Hobit. Pán prstenů patří mezi nejznámější příběhy literatury typu fantasy, někdy bývá označován přímo za zakladatelské dílo to... více
Komentáře (2)
Přidat komentář
Ja si myslim, ze v Tolkienovi najde kazdy to co hleda. Pokud jsem budhista, zaprisahly katolik nebo satanista. Je to tak obsahle dilo, ze v ni je mozne najit vsechno. Tolkien sam to mozna sam tak nezamyslel. Knihu a ji podobnou jsem drzela nekolikrat jako velky fanousek Tolkienova dila v ruce a nemela jsem z nich dobry pocit. Nekdy mi teorie prisly pritazene za vlasy, jindy slabomyslne. Nedavno jsem si vsimla, ze Tolkien zemrel roku. 1973. Pak jsem procitala Verse, Kdy tri prsteny dostali elfove, devet lidsti kralove, sedmicku dostali trpaslici a Jeden zbyl Sauronovi. Ty verse zname vsichni nazpamet. Schvalne jsem hledala na internetu, jestli si toho vsimli i dalsi lide a jak si tuto nahodu vysvetluji...
cathyblack: Ano, v příběhu lze nalézt opravdu mnohého. Středozem je tak veliká a hluboká i ve svých dějinách, že myslím není člověka, který by ji poznal a alespoň kousek si z ní v sobě neodnesl.
S rokem smrti pana Tolkiena je to opravdu skoro až magické. Jakoby napsal vlastní osud. Nejsem pověrčivá, ale po nedávných podivných událostech, které mne potkaly, by byl snad až hřích ignorovat je. Kdo ví, proč tomu tak bylo, že se rok 1973 a prsteny moci tak podivně zastupují.