Pevné pouto jménem přátelství

recenze

Každou novou knihu slovenské spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové očekávám s velkou netrpělivostí. Tato spisovatelka se totiž díky svým knihám, jejichž příběhy napsal sám život, dostala do okruhu mých oblíbených a vyhledávaných spisovatelů. Na podzim minulého roku jsem se dočkala druhého vydání knihy, která na Slovensku a i u nás prvně vyšla již v roce 2003. Jmenuje se prostě, Manželky. Takže je tak trochu jasné, co bychom od tohoto příběhu mohli očekávat.

Jsme ženy. Každá z nás se stala a nebo se jednou stane manželkou. Tato kniha je o nás všech a pro nás všechny. Příběh, který je složen z vyprávění čtyř kamarádek nám dokáže, že vždy může být ještě hůř než bychom si sami přáli. Ale po každé bouřce zákonitě zazáří slunce. Stačí jen trocha té dochvilnosti. Čas je totiž lékem na vše.

Iva, Diana, Michaela, Martina. Každá z nich má své starosti a radosti, ale přesto mají jedno společné - je to čtyřlístek kamarádek, jejichž přátelství trvá již od dob gymnázia. V současné době je jim kolem třiceti let.

Iva má tříletou dceru a prozatím neúspěšné se s manželem snaží o další uzlíček štěstí. Diana má dětí více než dost, otěhotní snadno a snad stačí, když se kolem ní její manžel jen otočí. Michaela řeší nevěru svého manžela Vlada, který si našel milenku o několik let mladší. Michaela má s Vladem osmiletou dceru Silvii. A nakonec je tady Martina, která je nezávislá, bezdětná a nese si své trauma z dětství.Na první pohled by se mohlo zdát, že tento čtyřlístek snad ani nemůže mít nic společného, když je každá z nich úplně jiná, ale opak je pravdou.

Kamarádky se snaží pravidelně scházet a poklábosit o novinkách, které se v jejich životě udály. Můžeme s nimi prožívat jejich radosti, trápení, můžeme se díky nim cítit šťastnějšími a můžeme s nimi prolévat potoky slz.

Manželky jsou příběhem, který nám dává naději. Ačkoliv by se někomu mohlo zdát jako klišé, že spisovatelka píše o každodenních rutinních záležitostech, ale právě v tomto tkví kouzlo jejích knih. Ona se totiž dokáže do člověka vcítit a svůj příběh nám nabídne bez jakékoliv vtíravosti. Když otevřu jakoukoliv její knihu, jsem v tom namočená hned od začátku, žádný pomalý rozjezd, ale hned jsem součástí jejího příběhu.

Mohl by to být v podstatě příběh kohokoliv z nás, protože život si nevybírá ke komu bude milosrdný a s kým se mazlit nebude. My sami jsme totiž strůjcem našeho štěstí a záleží jen na nás, jak se k samotnému životu postavíme. Já se snažím vždy čelem, i když ne vždy je to tak snadné, jak si představím.

Zpočátku mi trochu dělaly problémy právě jména čtyř hrdinek knihy, jejichž vyprávění se střídala. Po chvilce, když jsem si je i s poznámkami zapsala na papír, jsem měla zcela jasno. Paní Keleová-Vasilková mě opět nezklamala a ukázala mi, že život je prostě tak pestrý, že pořád bude o čem psát. Bez toho, aniž by se nějak opakovala.

Takže žijme jak nejlépe dovedeme, aby nás jednou hřál dobrý pocit, že jsme náš život napsali co nejpestřeji. Já už se teď těším na další autorčinu knihu.

Nakladatelství: Noxi
Rok vydání: 2014
Počet stran: 328
Překlad: Draha Smutná

Hrdinky této knihy, kamarádky z gymnázia – Iva, Diana, Martina a Michaela – jsou úplně obyčejné ženy, a přitom vlastně obyčejné vůbec nejsou… Každá z nich má v sobě něco jiného, osobitého, svébytného, charakteristického jen pro ni... více

Komentáře (0)