Podobenství o tom, že západním způsobem života nelze dojít ke štěstí a vnitřnímu klidu.

recenze

Mladý univerzitní profesor filozofie Sandro se za pomoci třech najatých vojáků-průvodců vydává do Amazonie pomstít rituální vraždu svojí manželky spáchanou indiány. Chce ten konkrétní kmen zničit, ale nikoli fyzicky, protože indiáni nemají strach ze smrti - chce postupně „zničit“ jejich duše. Sandro postupně dává vojákům konkrétní instrukce, skrze které indiány krok za krokem vzdaluje od sounáležitosti s přírodou, odvádí je od prožívání přítomného okamžiku a promyšleně mění jejich způsob života směrem, který nápadně připomíná to, co žije většina z nás.

A tak indiáni každý den sledují „večerní zprávy" jako proud negativních informací o minulých událostech a budoucích hrozbách, budují si oddělná obydlí a ploty, pořizují si každý svou „televizi“, zavádějí „peníze“, posílají děti do „školy“, přebírají módní značky, trendy, parfémy, značkové oblečení, doplňky, štíhlost jako vnucený ideál krásy, prožívají strach z nedostatku, z ostatních lidí i ze sebe sama, pociťují rivalitu, soutěží, srovnávají se, posuzují a odsuzují, stávají se závislí na sladkostech a lécích, sledují programy plné násilí a laciného sexu, odsuzují stáří jakožto obtěžující břemeno, hromadí materiální věci a hledají štěstí ve vnějších věcech.

Pokud máte oči k dívání a uši ke slyšení, uvidíte celý příběh jako zrcadlo lidské cesty zhruba od průmyslové revoluce až do slepé uličky, v které se právě nacházíme.

Vše postupně graduje „obracením indiánů na pravou víru západní civilizace“, až to jde na nervy, nicméně nakonec se ukáže, že věci nakonec (většinou) nejsou tak, jak se zdají, neboť (cituji): „To, co je proti přírodě, je odsouzeno k zániku. Bude to jistě trvat dlouho, ale nakonec se tento svět sám od sebe zhroutí.“


---
Je tam mouder jak naseto, až to občas trochu vypadá jako převlečená psychologická příručka :-). ALE, když člověk pozná, jak funguje manipulace z čistě psychologického hlediska, může si ji uvědomit a nenechat sebou vláčet, aniž by tušil, že je manipulován (a nebo si dokonce myslel, že tak jedná z vlastní vůle).

A ještě úryvek, ve kterém Sandro poučuje vojáka, jak na indiány:
- Musíme jim do života zavést nový rituál. Je třeba, aby jim někdo každý den ve stejnou hodinu říkal, co ve vesnici nefunguje, informoval je o všech problémech, všech nebezpečích, o všem, co neběží, jak má...
- To nebude fungovat. Nikdo nechce poslouchat negativní řeči pořád dokola.
- Naopak, právě proto, že bude vést negativní řeči, ho lidé budou poslouchat. Špatné zprávy, problémy a nebezpečí zaujímají veškerou naši pozornost, protože stimulují náš pud sebezáchovy. Je to silnější, než my. Tomu prostě neodolají.
- Stejně bude těžké najít každý den něco negativního, co by jim člověk mohl vykládat. Tolik problémů zase není.“
- Kdo chce vidět problémy, ten si je najde, věř mi. Problém s těmi divochy je v tom, že vidí všechno pozitivně. Svítí slunce? Jsou spokojení. Prší? Jsou spokojení. Jejich maniokové políčko zarůstá plevelem? Jsou spokojení... Je třeba naučit je vidět neutrální věci negativně. Navykneme je, aby tyto věci negativně pojmenovávali, a nakonec je tak i budou vidět. Musejí se naučit říkat dešti ‘ošklivé počasí‘, výhonkům ‘plevel‘, některým vůním ‘smrad‘ a podobně. Podmíní to jejich vnímání a brzy jejich svět přestane být tak krásný.
(...nepřipomíná vám to něco...?)

Byl vlahý večer a zdálo se, že prales v horkém soumraku zadržuje dech. Šamanka Elianta seděla před vchodem do své chýše a sledovala Sandra, který se k ní blížil. Proč se ten tajemný cizinec, prý filozof, s takovou urputností tajně... více

Komentáře (0)