Čtvrtá knížečka z edice Zrnka temnoty od Golden Dog, která se zaměřuje na útlé novelky, nám přináší pěkný bizárek. Kdybych býval věděl, co mě čeká, tak si před započetím četby strčím pod jazyk nějakou tu obrázkovou pilulku nebo sežvejknu houbičku, aby byl prožitek co nejintenzivnější.
Hlavní postava jménem Soňa si jednoho večera s kolegyní z práce spolu s jejím přítelem a ještě jedním týpkem, který se chystá Soně dvořit, vyrazí do klubu. Co čert nechtěl, je to právě Soňa, která ten večer vyhraje hlavní cenu v tombole – knihu plnou stereogramů. Že nevíte, o co jde? Stereogramy slavily velký úspěch v 90. letech minulého století a jsou to takové ty pestrobarevné obrázky s různými vzory, do kterých když čučíte tím správným způsobem, otevře se vám třetí rozměr a spatříte plastický výjev. Ale zpátky k příběhu.
Soňa se po otevření knihy do jednoho takového obrázku zahledí, ale místo toho, aby zůstalo jen u nahlížení, prostorový svět ji zcela pohltí. Doslova. A přesně zde nastává ten moment, kdy by zabraly halucinogeny, kdybych si na začátku nějaké naordinoval. Jenže to se nestalo, a tak jsem si tu bizarní jízdu musel užít naprosto střízlivý.
Soňa se ocitne v říši divů, kde se to pestrobarevnou flórou a nadrženou faunou jen hemží. V jedné věci má docela pech. Přesun do stereogramu ji nějakým způsobem připravil o veškerý oděv. A když píšu veškerý, tak tím myslím opravdu veškerý. A tak se holčina nesmí divit, že se brzy stává hlavní protagonistkou pavoučího gangbangu. NO FAKT Jestli se Soňa cestou zmenšila nebo jsou pavouci přerostlí, to netuším, ale faktem zůstává, že dostane pěkně za uši a je řádně naplněna. Naštěstí je zde obří gigantická mluvící vážka, něco na způsob Falka z Nekonečného příběhu, ale rozhodně ne tak roztomilá, která přichází (i když pozdě) Soně na pomoc. Emanuel, jak si vážku Soňa pojmenuje, se stává jejím průvodcem fantaskním světem a snaží se jí pomoci najít cestu zpět domů. Ale jak jsem již na začátku zmínil, veškerý hmyz tu v první řadě prahne po sexu, a tak se z pana vážky brzy také vyklube pěkný zvrhlík. Nutno podotknout, že nenechává Soňu chladnou, a i přes počáteční odpor pozorujeme, jak párkrát hodí očkem po jeho ucházející chloubě. A tak hned jak Emanuel může, chopí se příležitosti pořádně své kamarádce pročistit komínek. Ta by si možná dala i říct, ale když zjišťuje, že délka vážčina "kladélka" je neúměrná hloubce jejího lůna, je již pozdě a z obyčejné Soni se stává Soňa rudá. Nakonec to vypadá, že jediná, na koho se může dívka v nesnázích spolehnout, je místní flóra. A nebo také ne?

Kristina Haidingerová přispěla svou troškou do mlýna tuzemské bizarro fiction, a i když jsem očekával zcela jiný konec, nápad se stereogramem je originální a byla to dost slušná jízda.

Tyhle stereogramy jsem měl v dětství moc rád a v každém časopise jsem je vyhledával. Teď už ale vím, co udělám, až se mi zase jeden z nich dostane do rukou. Pořádně si utáhnu opasek u kalhot a budu pelášit hodně rychle, hodně hodně daleko.

---

V rozkvětu Kristina Haidingerová

Zpočátku se zdá, že tahle kniha Soně pokazí slibně se vyvíjející rande. Namísto románku se před ní otevírá úplně nový, bizarní svět: přitažlivá i děsivá Zahrada, která dokáže reagovat na tajné touhy. Bohužel ale nejen na ty její. ... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---