Zásadním nedostatkem čtenářů pohádek je to, že jsou po dočtení příběhu přesvědčeni o nikdy nekončícím blahu svých oblíbených hrdinů…
…kteří žili šťastně až do smrti…
Jenže oni nežili šťastně až do smrti. Z tohoto komiksu se poučíte, že jejich královstvíčka napadl mocný nepřítel, bytosti povraždil nebo zotročil a půdu si přivlastnil. Ti, kteří přežili, byli nuceni uprchnout. Azyl našli v lidském světě v New Yorku. A tam se nyní již stovky let ukrývá nevelká komunita, která si říká Mýty a řeší své každodenní, velice nepohádkové starosti, mezi než patří především začlenění se do lidské společnosti či náklady na živobytí.
A nově také vraždu.
Růženčin byt byl nalezen v hrozivém stavu – převrácený nábytek, rozházené a rozbité věci, ale především – všechno pocákané litry její krve.
Vyšetřování se ujme větrem a zkušenostmi ošlehaný detektiv Vlk a Růženčina starší sestra Sněhurka (tou dobou taktéž výkonná ředitelka komunity). Zdá se, že Vlk v tom má celkem jasno:
„Podstatnou část jsem vyřešil za hodinu. Docela dobře vím, co se stalo a většinou i jak, ale pořád mám mezery v tom, kdo a proč.“
To budou skutečně zásadní otázky, neboť v době emigrace do lidského světa se Mýty rozhodly držet spolu, ať byla jejich minulost jakákoliv (příkladem budiž zrovna Vlk, který kdysi prasátkům ničil domečky a chtěl je sežrat a u nějž právě jedno z oněch prasat přespává, dostává najíst, ba i zakouřit).
Kdo je tedy Růženčiným vrahem?
Ono se to všechno tváří strašně vážně a vyšetřování je skutečně prioritním tématem příběhu, ale to ostatní okolo je zkrátka skvostná zábava. Ony totiž i jiné pohádkové postavy mají své problémy:
Krasoň nepracuje; musí tedy využívat svého vzhledu a balit naivní dívky, které ho pak živí.
Rozvedená Sněhurka se nemůže zbavit drbů o jakémsi skandálu s trpaslíky.
Kráska a Zvíře řeší krizi, která je po stovkách let manželství prostě nevyhnutelná.
A Pinocchio nějak nedomyslel, že bude patrně navždy malým chlapcem, kterému nikdy nesestoupí koule a nikdy si nezapíchá.
A tak jsou vážné i nevážné věci protkány chytrým cynickým humorem a narážkami na znalost klasických příběhů. To vše je zachyceno úžasnou kresbou a nenápadnými (ale nápaditými) detaily. Na tyhle pohádky rozhodně příliš staří nejste!
PS: Nezapomeňte si přečíst povídku na konci! Trocha imaginární historie rozhodně nikomu neublíží.
Legendy v exilu Bill Willingham
Mýty 1 v novém šatu! A nejsou to císařovy nové šaty, to nám můžete věřit. Od prvního vydání „Legend v exilu“ uplynulo už šest let. Nyní je tato kniha prakticky nesehnatelná, což poněkud brání náboru nových čtenářů do námi resu... více