Pokračování komentáře - osobní postřehy

recenze

Aspergerův syndrom (2005) / Eldar80

Tohle není recenze. Zde jsou mé osobní postřehy ze čtení. Původně jsem napsal velmi dlouhý komentář, který přesáhl únosnou délku. Dost špatně se totiž hodnotí něco co se vás bezprostředně dotýká. Samozřejmě jsem se při čtení neubránil neustálému porovnávání se sebou. Dost často jsem se v něčem našel. Ale v těch nejviditelnějších projevech vůbec. Zjistil jsem, že je v komentáři mnoho osobních reakcí. Tak jsem tyto osobní postřehy vypreparoval a vytvořil z nich tohle pokračování.
Kapitola o diagnostice mě zklamala. Na mě by to v dětství nejspíš nezabralo. Díky popsaným typickým projevům lze pouze omezeně usoudit, zda by dívka nebo vysoce ovládající se chlapec mohli mít AS. Dospělý čtenář se pravděpodobně v mnohém nalezne. A tak pořád zůstává otázkou co je vlastně normální. Ti dinosauři mě vážně pobavili.
Jenže jak rozlišit co je náhoda a co projev AS?
Jak by to pomohlo mým rodičům nedokážu posoudit. Každopádně já bych tyhle znalosti jako dítě ohromně uvítal. Aspoň bych věděl na čem jsem a ne se cítil jiný a divný. Tahle příručka mi jen potvrdila, proč jsem si v dětství hrál sám ve školce se stavebnicemi a o ostatní děti nejevil zájem. Vlastně ani nevím co ostatní v té školce dělali. Kdo by přece nevyužil té spousty stavebnic? Jenom úplný blázen. Doma jsme nikdy tolik stavebnic neměli.
Můj pocit je takový, že pokud je dítě s AS hodné, tak mezi ostatními zmizí. Učitelky v mateřské škole takovým dětem nevěnují pozornost. Ty děti nezlobí. Najdou je tam, kde je nechaly. Proč se věnovat těmto zdánlivě hodným dětem, když jiné zlobí? Tak jako u dívek je problém, že někdy dokáží AS zakamuflovat nejenom před ostatními, ale i samy před sebou. Podobné to asi bude u bezproblémových chlapců.
A pak knihy! Ta fascinace, kdy zjistíte, že můžete číst písmenka a tím jsou všechny knihy v knihovně rodičů dostupné! No není to úžasné? Okamžitě jsem začal číst. Nikdy jsem neporozuměl lidem, kteří tak neučinili. Vždyť přece příběhy, informace, všechno tam je. Jenom úplný magor by toho nevyužil! Na konci 8. třídy jsem měl přečtených 150 knih.
A bylo mi to trapné, že tak málo.
Konečně jsem se dověděl, proč jsem v mládí absolutně nenáviděl fotbal. Moje nohy s funkcí náhodného směru při kopnutí se ukázaly úplně k ničemu. Moje motorika je sice špatná velmi málo a jde spíš o potíže ohledně koordinace. Proto mě potěšila zmínka o plavání, které zbožňuju.
Komunikace s druhými lidmi?
Velmi špatná. Doteď lidem nerozumím. Jedno z prvních zklamání s lidmi bylo, když jsem jednou za otcem přišel s otázkou, kterou jsem považoval za geniální a dlouho o ní přemýšlel: „Proč v noci není světlo?“ Podíval se na mě a řekl: „Ty seš blbec.“ Ta odpověď mě tehdy tak šokovala, že jsem na to nic nenamítl a odešel. Jako dítě jsem ani neměl argumenty. Tehdy nebyla wikipedie a tak jsem až o pár let později zjistil, že jsem se vlastně ptal na Olbersův paradox:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olbers%C5%AFv_paradox
Otcovu reakci jsem tehdy chápal jako hroznou křivdu. Omezil jsem komunikaci s rodiči a raději si četl, protože mi došlo, že nemají odpovědi na moje otázky. Co s dospělýma, kteří je nedokáží zodpovědět a ještě vás mají za blbce? Prosím! Nikdy neříkejte svým dětem, že jsou blbci. Nikdy nevíte jaké to může mít následky. (Samozřejmě jsem se tehdy mohl zeptat v nevhodné době. Rodiče měli určitě dost starostí s naší výchovou a třeba jen šlo o špatnou chvíli…)
Snaha vědět všechno mi přijde přirozená. Nerozumím lidem kteří netouží po vědomostech a poznání. Takoví lidé jsou mi dost cizí. Znamená to však něco?
Jenže ať chcete nebo ne. Ti primitivové kteří nikdy nepřečetli žádnou knihu fungují „lépe“ než vy. Zatímco oni žijí normální životy, vy jste mimo společnost. Jenže pak si uvědomíte, že o ten jejich „lepší“ život nemáte zájem. Máte zkrátka jiné hodnoty a priority. Fungujete úplně jiným způsobem. Evidentně vidíte, že s vámi něco není v pořádku.
A přitom. Jste jim tak podobní a přitom tak beznadějně jiní. Dokonce víte, že jinak myslíte. Uvědomujete si svůj zvrácený smysl pro spravedlnost. A nebo jsem prostě tak moc funkční autista až jsem normální? Tak jak to tedy je?
Myslím, že je to naopak. Právě lidé co se o něco zajímají jsou ti normální. Zbytek jsou prostě ignoranti. :D
Diagnostiku mám za měsíc, tak uvidím. Třeba mi řeknou: „Pane vy nejste autista, vy jste jenom debil.“

---

Aspergerův syndrom Tony Attwood

Podtitul: Porucha sociálních vztahů a komunikace Příručka pro rodiče a pracovníky pomáhajících profesí, aby dokázali rozpoznat příznaky Aspergerova syndromu u dětí i dospělých. Aspergerův syndrom představuje jednu z nejčetně... více

---

Komentáře (7)

Přidat komentář

---