„Klonovat Krista“ od Didiera van Cauwelaerta je kniha, která bezpochyby osloví čtenáře se zálibou ve spiknutích a pseudovědeckých hypotézách. Bohužel však kniha selhává na mnoha úrovních – od nepravděpodobného příběhu, přes povrchní zpracování tématu až po faktické a logické chyby. Přestože autor využívá populární motiv klonování a spojuje jej s jednou z nejvýznamnějších náboženských mytologií, výsledkem je spíše absurdní spekulace než důmyslná fikce.
1. Nepravděpodobná zápletka
Hlavní myšlenka knihy – snaha klonovat Ježíše Krista na základě DNA získané z relikvií, například z Turínského plátna – se zdá být zajímavým výchozím bodem pro příběh. Avšak autor selhává v tom, aby tuto premisu představil s přesvědčivostí. Na příkladu lze ukázat, jak nepravděpodobné vědecké a logické skoky podkopávají celý narativ.
V knize se například tvrdí, že DNA z Turínského plátna by mohla být autentická a obsahovat neporušený genetický materiál. To ignoruje fakt, že relikvie byla vystavena ohni, plísním a manipulaci po staletí, což činí izolaci použitelné DNA nereálnou. Van Cauwelaert se o tento problém nezajímá a prostě jej obejde. Takové ignorování vědecké reality narušuje důvěryhodnost příběhu.
2. Povrchní charakterizace a ploché postavy
Postavy knihy působí jako karikatury spíše než realistické postavy. Například hlavní vědec zapojený do projektu klonování působí spíše jako šílený génius ze špatného sci-fi než jako uvěřitelná postava. Dialogy mezi postavami jsou často nepravděpodobné a slouží jen k tomu, aby se předal děj, nikoli k rozvoji charakterů.
Jedna z klíčových scén, kde postavy diskutují o etických otázkách klonování Krista, je spíše povrchní. Místo hluboké filozofické nebo náboženské debaty sklouzává rozhovor k laciným klišé typu: „Ježíš by si to přál.“ Tato nedostatečná hloubka zpracování činí knihu frustrující pro čtenáře, kteří by od tak kontroverzního tématu očekávali větší váhu.
3. Nelogičnosti a nedostatek konzistence
Jednou z největších slabin knihy je její nelogičnost. Například:
Turínské plátno je v knize prezentováno jako stoprocentně autentické, přestože historická a vědecká zkoumání ukazují na pravděpodobné středověké datum jeho vzniku a poměrně malou pravděpodobnost autenticity. Autor tuto kontroverzi zcela ignoruje.
Kniha se také snaží naznačit, že klonování Krista by mohlo automaticky vytvořit jeho vědomí nebo božskou povahu, což zcela popírá základní principy klonování (klon je jen genetická kopie, nikoli reinkarnace nebo přenos vědomí). Takový předpoklad ukazuje nepochopení základní biologie a zároveň ignoruje duchovní dimenzi, kterou by mělo klonování Krista zkoumat.
4. Nepovedené spojení vědy a náboženství.
Van Cauwelaert se pokouší propojit vědu a náboženství, ale místo hluboké syntézy obou oblastí se kniha mění ve frašku, jako ostatně prakticky každý pokus o takovou syntézu. Náboženské aspekty příběhu jsou redukovány na povrchní a laciný mysticismus, zatímco vědecké prvky jsou zjednodušené až k nesmyslnosti. Výsledkem je nepovedený hybrid, který neosloví ani věřící, ani skeptiky, ani sci-fi a fantasy nadšence.
5. Přehnaná dramatizace a šok bez substance.
Kniha často používá šokující momenty, které však nemají skutečný význam pro příběh. Například scéna, kde je náhle ohrožen život jednoho z klíčových vědců, slouží spíše k vyvolání laciného napětí než k rozvoji děje nebo tématu.
Shrnutí
„Klonovat Krista“ je příkladem knihy, která sice nabízí kontroverzní a tím pro mnohé lákavou premisu, ale selhává v jejím přesvědčivém zpracování. Nedostatek vědecké důslednosti, povrchní charakterizace a ignorování hlubších filozofických otázek činí z této knihy promarněnou příležitost. Pokud hledáte zajímavou a intelektuálně stimulující četbu na téma klonování, tato kniha vás pravděpodobně zklame.
Knihu nedoporučuji, nestojí za pozornost.
Klonovat Krista? Didier van Cauwelaert
Je to největší záhada současného světa, nebo největší podvod. Krev Ježíše Krista a předměty s ní spojené nepřestaly od počátků hledání svatého Grálu po nejnovější pokusy genetické manipulace s údajnou krví Ježíše vzbuzovat v lidsk... více