Poslední díl čtyřdílné série Sophie de Mullenheim

recenze

Zapomenutá závěť (2018) / Matematicka

Kniha Zapomenutá závěť uzavírá čtyřdílnou sérii francouzské autorky beletrie pro mládež Sophie de Mullenheim. Naposledy se tedy setkáváme s kamarádkami Emílií a Konstancií i se sestrami Charlotte a Elisabeth, které žily ve Francii asi sto let před nimi, ale jejich osudy Emílii s Konstancií oslovily a inspirovaly. Tentokrát v příběhu hrají velkou roli i řeholní sestry, které v době Emílie a Konstancie sídlí na zámku Naděje.

Na zámku Naděje se objeví jakýsi Igor Karinovič spolu s právníkem, mistrem Montbertem, a činí si nárok na dědictví zámku Naděje. Na prokázání právoplatného vlastnictví zámku ponechá řeholním sestrám, které na zámku provozují sirotčinec, pouze třítýdenní lhůtu. Během této lhůty je nalezením patřičných dokumentů pověřena matkou představenou mladá sestra Marie Anežka, která neváhá při této misi podstoupit i různá rizika a nebezpečí.

Nechybí opět i úvahové pasáže. Konstancie čeká na příjezd svého snoubence, Dimitrije, a připravuje se na svatbu, její přítelkyně Emílie už v manželství žije. V knize tedy nechybí různé úvahy o manželství a o přípravě na něj, ale také o zasvěceném životě sester Dcer Božské lásky. Vzhledem k tomu, že se ukáže, že Igor je příbuzným Dimitrije, padá stín i na něj, což způsobí vážný konflikt mezi Emílií, které jde o zachování sirotčince na zámku Naděje, a její přítelkyní Konstancií, která by ráda Dimitrijovi důvěřovala, také si ale není zcela jistá.

Sestra Marie Anežka nebyla schopná slova. Překvapení a úzkost ji připravily o řeč.
„Uvažte, co by se stalo, kdybychom neměli kam jít,“ dodala matka představená. „To je nepředstavitelné!“
„Svěřte to jiné sestře,“ zvolala sestra Marie Anežka. „A mně dovolte, abych hledala důkazy, které požaduje mistr Montbert.“
Sestra Markéta Marie však zůstala neoblomná. Dobře zná mladou sestru, její nadšení i nerozvážnost. Ví také, že jedině ona dokáže najít vhodné místo a usmlouvat co nejlepší cenu. V tom spočívá výzva stěhování, které jim hrozí: musí najít místo, kde by mohly žít zadarmo anebo za nepříliš vysoké nájemné. Malé společenství Dcer Božské lásky není bohaté. Náklady na živobytí všech jejich svěřenců jsou už tak dost vysoké, takže bez milodarů některých lidí a bez zeleninové zahrady, která jim poskytuje obživu, by řeholnice ani děti nemohly vyžít.
„Prrr!“
Kočí přitahuje otěže, aby koně zastavil. Vůz zpomaluje, až se zastaví úplně. Kočí se otáčí a klepe na dřevo vozu.
„Sestro!“ volá. „Jsme na místě.“
Sestra Marie Anežka vychází z povozu.
„Děkuji, pane,“ zvolá. „Za chvíli se sem vrátím.“
„Nemusíte spěchat, sestro, mám další pojížďky, než vás budu moci vyzvednout.“
Mladá řeholnice se na něj hezky usmívá. Muž zvedá klobouk a trochu rozpačitě se škrábe na hlavě. Málokdy viděl tak radostné ženy jako ty, které žijí na zámku Naděje. Pokaždé když tam jede, aby jim nabídl své služby, je zasažen jejich úsměvem a zářícíma očima. Když se jednou odvážil zeptat jedné z nich, odkud pochází všechna ta radost, dostalo se mu překvapivé odpovědi: „Jsme neúnavně zamilované do Pána!“

Připadalo mi, že poslední díl série nemá tak propracovanou kompozici jako předchozí díly. Neobjevují se tu souvislé dopisy nebo deníkové záznamy, ale různé listiny z Elisabéthiny pozůstalosti, které sestra Marie Anežka postupně objevuje. Přesto nechybí zápletka opět i detektivní a všechny dějové linie a osudy postav, které známe z předchozích dílů, se tu dobře uzavírají. Celou sérii (ale i jednotlivé knihy, které lze bez problémů číst i samostatně) lze doporučit především dospívajícím dívkám, ale i všem ostatním čtenářům, kteří mají rádi napětí, historii, ale také se rádi zamýšlejí nad životem víry.

Osud celého sirotčince je ohrožen zpochybněním Élisabethiny závěti, díky níž v něm žijí řeholnice a opuštěné děti. Podaří se najít ztracený dokument? Zůstanou Emílie s Konstancií v tomto posledním dobrodružství věrné sestrám z Nad... více

Komentáře (0)