Pouto mezi psem a člověkem

recenze

Scott přehodil jednu po druhé nohy přes zídku, a přitom sebou cukl bolestí, kterou ucítil v boku. Poplácal se po prsou. „Já to dokázal, a to jsem skoro mrzák. Takže pojď, psisko. Lelandovi budeš muset předvést něco lepšího, tohle mu stačit nebude.“ Maggie se olízla, ale neudělala žádný pohyb, aby ho následovala. Scott vytáhl sáček a ukázal jí klobásku. „Pojď.“ Maggie se bez zaváhání vrhla přes zídku, snadno ji překonala a posadila se mu u nohy. Toužebně zírala na sáček. Scott se zasmál, když viděl, jak lehce zídku zdolala. „Ty vykutálená potvoro. Necháš mě žebrat, jen abys dostala pamlsek? A víš ty co? Já tě taky oblafnu.“ Žádnou pochoutku jí nedal a vrátil sáček do kapsy. „Nic nedostaneš, dokud neskočíš zpátky.“

Už od chvíle, co jsem spatřila tu nádhernou obálku, jsem se nemohla dočkat, až se do knihy pustím. Zvířata mám moc ráda a byla jsem zvědavá, jak se autor popere se psím pohledem. Ale bát jsem se nemusela, Robert Crais to zvládl přímo bravurně.

Dvě ztrápené duše
Co se stane, když se střetnou dvě duše poznamenané smrtí svých blízkých? Scott trpí posttraumatickým stresovým syndromem, v noci ho budí noční můry a celkově se utápí v žalu pro svou mrtvou kolegyni, jejíž smrti nedokázal zabránit. Ale ještě se úplně nevzdal, snaží se udržet u policie, i kdyby to mělo být třeba jen jako psovod. Maggie je vycvičena jako dvouúčelový pes, v Afghánistánu přišla o svého psovoda a sama byla zraněna. Také trpí posttraumatickou stresovou poruchou a možná i proto si se Scottem padnou do oka, mají pro sebe pochopení. Zvládnou se přenést přes minulost a vytvořit si spolu pouto – smečku? A jak dopadne znovu otevřené vyšetřování přestřelky, která vedla ke smrti Scottovi parťačky?

Kniha mě mile překvapila, četla se opravdu skvěle. Děj byl střídavě napínavý a zajímavý, osobní život hlavních postav se prolínal s vyšetřováním. Střídaly se pohledy více postav, ale z pohledu Maggie jsem byla nejvíce překvapená, nejen že byl velmi reálný, ale navíc jsem se s ničím podobným v knize nikdy nesetkala. Nahlédnutí do psí duše bylo zajímavé a zábavné. Sledování toho, jak se buduje pouto mezi zvířetem a člověkem, je něco nádherného. Maggie jsem si už od začátku zamilovala, i přes to všechno, co se jí stalo, dává šanci dalšímu člověku, aby se k ní duševně přiblížil. A to samé platí i o Scottovi, protože i na něj má vytvářející se pouto mezi nimi svůj vliv. V první polovině knihy je pouto mezi psem a člověkem jako hlavní téma a řešení případu je spíše na pozadí, v druhé polovině knihy se to obrací a hlavním tématem se stává vyšetření případu. A tady se teprve ukáže, za co Robert Crais dostal titul Grand Master 2014 detektivního žánru. Začátek knihy mě zmátl, opravdu jsem nečekala, že se z toho dokáže vyvinout taková zápletka. Kniha pro mě byla nepředvídatelná a napnutá jsem byla až do poslední stránky. Nebyly tu žádné zbytečné popisky, které by vás brzdily ve čtení, a tak stránky opravdu přímo hltáte. A jako u každé správné detektivky je závěr přímo šokující.

Pro mě je to kniha, kterou si moc ráda někdy přečtu znova, a hned jdu vyhledávat další Craisova díla. Také se moc těším na zfilmovanou verzi, produkce se ujali Nina Jacobsonová s Brad Simpson, producenti slavných Hunger Games.

Za svého pána by Maggie dala život. On je policista, ona policejní pes... Na tom, že se policisté někdy dostanou do přestřelky, není vůbec nic divného. Když se k ní ale připletou náhodou, ve chvíli, kdy si ve služebním voze uží... více

Komentáře (0)