Požár se nezapomíná

recenze

Hlasy kostí (2022) / Jack333

Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu, kdo nás dostatečně nemiloval a my jsme chtěli, aby naše srdce bylo zase celistvé.

Gerlof vždycky miloval moře. A ačkoliv už na něj fyzicky nedosáhne, připomene se mu. Přijde ho navštívit inspektorka Davidssonová (vnučka jeho bratra), která během své práce nalezne mrtvolu s milostnými dopisy v kapse, a to na místě kde leží kosti někoho jiného. Co se tu mohlo stát? A proč až nyní moře odhaluje hrob? Kdo zabil muže s věncem? Anebo spáchal sebevraždu?

Díky spisovatelovu umu se rozbíhá pátrání, které spojuje dvě události – hořící školu i hořící loď. Zdánlivá náhoda však může znamenat něco mnohem hlubšího, co lidé nedokázali přenést přes srdce. Každá věta vám přijde povědomá, jako byste ty místa znali, že jste tam vyrostli a že Gerlof je váš blízký příbuzný. To všechno Johan Theorin umí.

Švédský Öland odkrývá již šestý příběh, který vás jen tak nepustí. Pokud jste nečetli nějaký ten předchozí, vůbec to nevadí. Možná vám to ze začátku bude připadat všechno divné, pomalé a mnohdy rozvleklé, ale nechte tomu šanci. Závěr vás nezklame a třeba budete mít také chuť se na ostrov vrátit. Miluji autorovi popisy i vyvolání emocí prostřednictvím jeho postav, které chvíli jsou možná černobílé, ale nakonec se odhalí jejich pravé a barevnější jádro.

*
„Co tu děláte?“ ptá se a zadívá se na ně.
Henrika si všimne, že učitel drží svazek dopisů.
Sandberg na děti vytřeští oči a překvapeně se zeptá: „Co tady děláte? Proč jste tu zůstaly?!“
Nikdo mu neodpoví. Co by také děti měly říct? Žáci přece nemůžou nic udělat – chtějí, aby něco udělal učitel.
Henrika – a zřejmě i všichni ostatní – už v dýmu není schopná uvažovat. Ve třídě je těžké něco rozeznat, skoro se v ní nedá dýchat. Je to ironie: zvenku sem svítí slunce, jako by byl běžný pátek, ve třídě přitom panuje šedivý a stále temnější soumrak. Henrika na učitele sotva vidí,…
*

Mistrovské dílo klasika švédské literatury, jehož knihy dobře znají i čeští čtenáři. Na pobřeží ostrova Öland zemře pod hromadou kamenů muž, který tam předtím položil věnec z růží. Zdá se, že nešlo o nešťastnou náhodu. Policistka... více

Komentáře (0)