Svoboda se neodpouští

recenze

Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností. Koho si tak znepřátelil netradiční malíř Arnold Wegner? A čeho se bojí?

Detektivní případy jsou pro mě v literatuře top posledních deseti let. Proto mi ani tolik nevadilo, že se mi do rukou dostal až druhý díl série s komisařem Leem Wechslerem. Příběh od Gogy navazuje na předchozí Leo Berlin dosti málo, což kvituji. Nijak se nebudete ztrácet v hlavní linii, ale naplno budete moci zažít poválečnou éru dvacátých let dvacátého století, kdy někteří Němci bojují s chudobou i přepychem a možná nejvíc sami se sebou.

Sledujeme komisaře, který má svoje problémy, ale je schopen je upozadit, aby vyřešil, ke spokojenosti všech, co se doopravdy stalo. To, co se jeví jako zdánlivá sebevražda, se změní v úkladnou vraždu, za níž stojí někdo, kdo nechce, aby se vyjevil na světlo světa kostlivec v nejedné skříni. Může opravdu pomoci vyřešit případ chudý chlapec, který se z obětí znal? Ale kam se poděl? Nechystá se někdo i na něj?

Mrzí mě, že autor nepoužil více vedlejších linií, jež by rozpracovali zajímavou myšlenku celé knihy a hlavně se více ponořil do jednotlivých postav. Ty jako kdyby byly černobílé a přeci chvílemi je v nich náznak barevnosti. Nejvíce se mi líbila ta část, kde se objevovala tanečnice They, a to prostřednictvím světa kabaretů, ale bohužel pro mě ji nebylo mnoho. Závěr je však dosti překvapivý, anebo ne?

*
„Co tady děláš, chlapče? Dneska není tvůj den, ne? Vypadáš zmrzle. Pojď dovnitř, dostaneš teplý mlíko.“ Stisk jeho ruky byl tak pevný, že se Paul Neodvážil vyškubnout a prošel s Osterem zadními dveřmi do příjemně vyhřáté hospody. U výčepního pultu stálo několik mužů, kteří vzrušeně diskutovali. Pochytil jen pár vět a nerozuměl všemu, ale ta slova ho ještě víc zmrazila. Nechtěl, aby si toho hospodský všiml.
„Vždyť to říkám – byl na uhel jako kus špalku. Musel něco dělat s terpentýnem nebo tak něco.“
„To jsem nevěděl, že umění může být tak nebezpečný,“ poznamenal druhý muž.
*

Malíř Arnold Wegner zachycuje svoji dobu za pomoci ostrých kontrastů – chudoba a přepych, válka a požitkářství. Jeho obrazy, v nichž provokativně zobrazuje společnost a nedávnou minulost za první světové války, vyvolávají obdiv i ... více

Komentáře (0)