Poznat neznámé

recenze

Zpívá, zpívá, každý pták (2017) / monushka

Mám ráda příběhy, které mají v sobě něco tajemného a nevysvětlitelného. Proto mě svou anotací oslovila kniha Zpívá, zpívá, každý pták od britské spisovatelky Evie Wyld, kterou vydalo začátkem letošního roku nakladatelství Omega. Evie za své dílo obdržela několik literárních ocenění a i se svým dalším románem Po požáru zní malý hlas se dostala do užších výběrových kol několika soutěží.

Jake Whyteová, tak se jmenuje hlavní hrdinka tohoto románu. Ze začátku jsem chtěla knihu někam zahodit, jak mi byla tato žena nesympatická a působila na mě nafoukaným dojmem. Ale stejně jako v běžném životě bychom neměli ostatní hned odsuzovat, tak i zde bylo třeba počkat si na nějaké racionální vysvětlení jejího chování. Díky tomu, že kapitoly jsou vyprávěny střídavě ze současnosti a retrospektivně, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Poté jsem svůj názor přehodnotila.

Jake se přestěhovala do jednoho starého farmářského domu na jednom zapadlém britském ostrově, kde se věnuje chovu ovcí. Nejen o domě, který je jejím novým domovem, ale i o celém ostrově se nese řada historek a povídaček, ne zrovna přívětivého charakteru. A když “něco” začne její ovce lovit a trhat na kusy, měla jsem v okamžiku oči dokořán a snažila se koukat očima Jake. Měla jsem celkem nahnáno a obdivovala jsem, že jí jako jediný společník vyhovuje pes jménem Pes. To se ovšem brzy změní…

Přešla jsem přes pole, nebe bylo na okamžik modré a kmeny stromů černé. Došla jsem ke dveřím svého domu a vyhlédla ven. Pořád to tam bylo, ať už to bylo cokoli, ten pocit, jako by se něco uvelebilo v údolí, čekalo a dívalo se a bylo připravené se sem vrhnout.

Co se týče postav, v příběhu se jich mnoho neobjeví. Ale o těch, se kterými jsem byla seznámena, nemohu říct, že jsem je nějak poznala. Oni totiž v příběhu moc nežijí, ale pouze existují. Někomu by se toto tvrzení mohlo zdát zavádějící - ne, nejedná se o žádný příběh s upíry či něčím nadpřirozeným. Autorka svým postavám nevdechla mnoho života a vlastností, ale pouze načrtla jejich hrubé rysy. U několika postav by však nebylo detailnějšího popisu na škodu, například u postavy Lloyda, o kterém jsem se nedozvěděla zhola nic a přitom v příběhu hraje důležitou roli.

Zpívá, zpívá, každý pták ve mně vyvolala vícero pocitů, přičemž jsem nejvíce pociťovala strach a zvědavost. Zvědavost z toho, kdo nebo co bezcitně likviduje ovce a strach právě z toho nepopsaného a nepojmenovaného. Dlouho ve mně kniha nevyvolala tak rozporuplné pocity jako právě tato. Ještě hlubší prožitky evokuje i samotné ponuré a deštivé počasí, jak je tomu v Británii zvykem.

Nesmím zapomenout zmínit konec příběhu - autorka dovolila, aby čtenářova fantazie pracovala naplno i po dočtení a nechala konec otevřený, což je jediná věc, za kterou ubírám na hodnocení, protože tento příběh po nějakém logickém vysvětlení a dokončení přímo volá.

Co však musím pochválit - nakladatelství a autora obálky. Mé srdce skáče radostí pokaždé, když sundám přebal knihy a vykoukne na mě potah, který je totožný s přebalem. Je totiž poznat, že práce není odfláknutá a že s knihou bylo více práce než kdyby byl potah jednobarevný. U Omegy je toto samozřejmostí, za což jsem nesmírně vděčná.

Přebal na mě celkovým dojmem působí přesně tak, jak bych od tohoto příběhu očekávala - něčím neprozrazeným. Není zcela jistě poznat, co se skrývá uprostřed, ale kolem jsou ptáci, kteří jsou přítomni v celém příběhu - jejich skřehotání, zpěv a zvuky (ty jsou v některých případech dokonce i složitě vypsány).

Tuto knihu bych doporučila ke čtení všem, kteří by si rádi rozšířily obzory na poli světové současné beletristické tvorby. Zpívá, zpívá, každý pták rozhodně neurazí, ale potěší i přes svůj otevřený konec.

Jake Whyte je jedinou obyvatelkou starého statku na nejmenovaném britském ostrově, v místě neutuchajících dešťů a silných větrů. Je to jen ona, divoký pes a stádo ovcí. Přesně tohle si přála. Ale něco každých pár dnů přichází a tr... více

Komentáře (0)