Překvapivě milá královská romance

recenze

Překvapivý následník (2024) / simona8126

Na to, že je jedenáctým v pořadí na britský trůn, žil až dosud rozpačitý sympaťák Callum Prescott obyčejným, ba přímo nudným životem. Jeho matka ho v dětství odvezla do Ameriky, a tak byl od královských kořenů poněkud odtržen.
Odjakživa se zajímal o spoustu různých věcí, proto během studií vystřídal několik oborů, ale nakonec ve škole nevydržel. Zdálo se, že osud nalezne v pojišťovně, jenže pak Británií otřásl obří skandál jeho úplatných příbuzných, a tak královně nezbylo nic jiného, než všechny zbavit nástupnictví a na trůn dosadit někoho nevinného – k obrovskému překvapení celého světa právě Calluma, usměvavého a neuvěřitelně pohledného Američana, který má talent dostávat se díky přehnané gestikulaci do trapasů a jehož konzervativní Angličané jen těžko přijmou za panovníka.
Chudák Callum bude mít co dělat, aby si získal podporu veřejnosti a také aby odolal šarmu atraktivního britského premiéra Olivera Hartwella. Společnost není tak docela připravená na románek nového prince z Walesu a předsedy vlády, jenž je de facto nejmocnějším mužem v zemi. Jenže co když ani jeden nedokáže toho druhého nemilovat?

Obálka knihy zahrnuje mj. informaci „Pro čtenáře knihy Červená, bílá a královsky modrá“. Účelem je zřejmě nalákat k četbě skrze veleúspěšný příběh o lásce britského prince a syna americké prezidentky. Fakt, že ale možná existuje mezi příběhy více podobností, mě spíše odrazoval.
Napíšu to bez pardonu, Červená, bílá a královsky modrá se mi moc nelíbila. Několikrát jsem ji odložila a jen neochotně se k ní vracela vzhledem k tomu, že autorka vše podala stylem, jako by se jednalo o druhý díl série, z níž první nějak unikl mé pozornosti. Byla jsem hozena do vody plné politických problémů a postav, ve kterých jsem se nevyznala a u nichž autorka jako kdyby počítala s tím, že je znát budu. Byl to příběh politiky a sexu, ničeho jiného, a proto pro mě nudný.
Pokud podobně jako já hledáte spíše odpočinkový, nenáročný, romantický, vtipný a milý příběh, kde se dozvíte řadu zajímavostí o Británii, tradicích a zvláštnůstkách královské rodiny a kde obdržíte jen přijatelné množství srozumitelných politických aktivit, vyhnete se Červené, bílé a královsky modré a sáhnete raději po Překvapivém následníkovi. Ten vám dopřeje, co očekáváte.
Pravda, není nijak originální, ale kdo by se do takové záležitosti pouštěl z touhy po ohromujících zvratech? Přestože je zadní strana slibuje, téměř žádné zvraty tam nejsou, jedině až ke konci, ale i to se dá vydedukovat z indicií rozesetých po knize. Všem nám je asi jasné, jak tahle gay romance dopadne, ačkoli se nás autorka celou dobu snaží přesvědčovat, že láska Calluma a Olivera nemá šanci.

Vlastně mě trochu mrzí nerealisticky slaďoučký závěr, uspěchaný v porovnání s tím, jak dlouze se nejpalčivější problém zamilovaného páru rozebíral a řešil. Připadá mi, jako by až moc ideálním koncem autorka shodila nebo i popřela vše, o čem od začátku tvrdila, že je složité. Najednou se věci vyřeší hladce bez uspokojivých podrobností, a tak to vypadá, že veškeré strachy a smutky hlavních hrdinů byly zbytečné a pošetilé.
Nerealistický se jeví i popis obou stěžejních postav. Nechci být za cynika, ale po světě nechodí nikdo, kdo by byl dokonale krásný v obličeji, na těle i duši bez toho, aby měl alespoň jednu drobnou vadu, jedinou vlastnost, jež toho druhého partnera zlobí a irituje. Jejich láska je naprosto perfektní, a tedy nevěrohodná. Oliver by navíc měl být zkušenější, co se vztahů týče, přesto na spoustu věcí reaguje stejně udiveně jako Callum a dlouho není schopen si uvědomit, že to, co cítí, je láska.
Rovněž mi nějak nesedí, že Callum se vyzná v obdivuhodné spoustě takřka nevýznamných, ale zajímavých detailů z historie své rodiny a britské politiky, ale přitom nikdy neslyšel o havranech z Toweru. Jako vážně? Zřejmě nejprofláknutější turistická atrakce a jedna z nejznámějších tradic obestírajících královskou rodinu a on, který ví první poslední o každém zapomenutém panovníkovi, na ni nikdy nenarazil? Nevěřím.

Nevěřím spoustě tvrzení v knize, která mi přesto utekla příjemně rychle, pobavila mě, dojala i rozesmutnila. Také mě často iritovala, např. zjevnou snahou co nejvíce připodobnit knižní královskou rodinu té skutečné, ačkoli královna zde není Alžběta, ale Katharine. Iritovalo mě, že všechny vedlejší postavy mají zoufale málo prostoru v porovnání s hlavní dvojicí. Jediný, koho jsem si mohla oblíbit, byl Raymondův knírek. Ten se v ději projevoval nejčastěji, takže paradoxně může někoho otravovat.
Nakonec dodám, že mi vadí trend u podobných sérií, kdy se první díl soustředí na jednu dvojici, zatímco další díly si za hlavní hrdiny berou vedlejší postavy z onoho prvního dílu. Pokud jste si tedy při čtení této knihy mysleli, že jsou tu jen dva gayové a ostatní jsou heterosexuálové, např. Callumův bratr Nicholas, čeká vás rozčarování. Nicky totiž dostane vlastní příběh plný homosexuální lásky. Nic proti němu, jen nejsem příznivcem náhlých změn a rozesmává mě představa, že jsou najednou všichni v královské rodině a britské politice očividně gayové.
Navzdory výše uvedenému mě četba potěšila. Dostala jsem téměř vše, co jsem chtěla, a jsem vděčná za optimistický konec a nadějnou vyhlídku do budoucna. Překvapivého následníka mohu doporučit všem něžným duším, které si libují v klišé a rády se dojímají u královských romancí. Čekají vás tu sympatičtí zamilovaní muži, nepříliš milé vedlejší postavy, hodně duševní i tělesné lásky, nějaký ten princův veselý trapas, dokonce pár nebezpečných momentů. Máme konec října a tohle je letos první knížka, kterou jsem zklamaně neodložila uprostřed čtení, což svědčí možná o mém špatném vkusu, ale určitě i o jejích nesporných kvalitách.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Co se stane, když se princ z Walesu zamiluje do britského premiéra? Zakázaný románek plný humoru a zvratů. Kvůli skandálnímu chování příbuzných jsem se ze dne na den stal britským následníkem číslo jedna. Královský život však nen... více

Komentáře (0)