Příběh, který nikoho nenechá vydechnout?

recenze

Dech smrti (2014) / stavlamich

Od tohoto autora, Arnaldura Indridasona, jsem měla možnost přečíst si knihu Chlad a ta se mi docela líbila. Severská detektivka mě sice nějak přehnaně neuchvátila, ale rozhodně jsem ji nezavrhla a nehodlám to udělat ani nyní, i když se mi Dech smrti až zas tak nelíbil.

Kdo je ten mrtvý? Byl skutečně pohřben zaživa?

Ve stavební jámě na předměstí Reykjavíku vykopou lidské kosti. Erlendur a jeho kolegové z kriminálky odkrývají kousek po kousku okolnosti dávného surového zločinu a vnášejí světlo do lidské tragédie, která zasahuje až do přítomnosti. A zatímco se Erlendur zabývá hrůzami nenávratně minulých časů, jeho dcera Eva Lind bojuje na jednotce intenzivní péče o život...

Nejsem moc velký fanoušek takových těch kriminálek New York, Miami apod. Mám ráda klasickou detektivku z dob padesátých let, kdy se lidé ještě vraždili odůvodněně a zápletky těchto příběhů byly více než zajímavé. Mám ráda Hercula Poirota. Komisař Erlendur s ním sice mnoho společného nemá, ale přesto jsem si Indridasonova hlavního vyšetřovatele oblíbila.

V knize se neustále protíná Erlendurův život pracovní a osobní. V pracovním pátrá po identitě kostry člověka, který byl ve čtyřicátých letech pravděpodobně pohřben zaživa, v osobním životě tráví svůj volný čas se svou dcerou na Jednotce intenzivní péče, kde leží v kómatu. Zatímco právě vyšetřovaný případ se pomalu a těžce, ale přece vyjasňuje, stav Erlendurovy dcery Evy Lind zůstává nezměněn a vztah s bývalou, zhrzenou manželkou, také není o nic lepší. Erlendur musí podstoupit jednu z největších zkoušek - učí se být trpělivý na obě strany a tento proces je pro něj velmi namáhavý.

Co se děje týče, oceňuji autorův nápad. Myslím, že tím, že psal příběh z pohledu současnosti a vyšetřování a zároveň z pohledu rodiny, která žila na kopci, kde kostru našli, nic nezkazil. Čtenář měl alespoň pocit, že je vždy o krok napřed než Erlendur a jeho tým a často si díky opravdu dobře napsaným koncům kapitol mohl domýšlet, co se asi stane, kdy už dojde k vraždě a kdo ležel tak dlouhou dobu pod zemí. Konec sice není ve zpětném zrcátku nijak překvapivý, ale to napětí a nerozhodnost během čtení z něj docela zajímavé rozuzlení udělalo.

Jak už jsem říkala, kniha se mi líbila. Je to taková ta průměrná kniha, která neurazí, ani nenadchne. Severská detektivka nejspíš výhledově nebude můj nejoblíbenější žánr, to však neznamená, že Arnaldur Indridason není dobrý spisovatel a jeho knížky že nejsou čtivé. Určitě některé z jeho děl stojí za přečtení.

Severská krimi. Ve stavební jámě na předměstí Reykjavíku vykopou lidské kosti. Kdo je mrtvý, který tu zpráchnivěl? Byl skutečně pohřben zaživa? Erlendur a jeho kolegové z kriminálky odkrývají kousek po kousku okolnosti dávného su... více

Komentáře (0)