Příběh o přežití a beznaději.

recenze

Tři sestry (2021) / Podlavicí

Doposud jsem v knihách tématiku koncentračních táborů příliš nevyhledávala, proto jsem se rozhodla sáhnout po autorce známých bestsellerů Tátér z Osvětimi či Cilčina cesta, abych zjistila, jestli mě tohle čtenářsky populární téma bude bavit.

Příběh pojednává o třech sestrách, které si žily svůj skromný život v menším městečku na Slovensku. Seznamte se s Cibi, Magdou a Livi. Už jako malé chtěly být nerozlučitelné, a proto slíbily svému otci, že si zůstanou nablízku, ať se stane cokoliv. O několik let později se začne tradovat, že Němci unášejí dívky z domovů, aby pro ně pracovaly. Cibi se proto dostane do programu pro mladé lidi, který jí dá možnost uniknout do Palestiny. Magdě zase nabídne její doktor, aby byla v nemocnici, kde před Němci zůstane na malou chvíli v bezpečí. Bohužel pro jejich nejmladší sestru Livi, která jako jediná zůstala doma, si nacisté opravdu přišli. Když se o tom dozvídá Cibi, okamžitě se pro Livi obětuje, a tak se společně vydávají na strastiplnou cestu vstříc nejisté budoucnosti v Osvětimi. Žel ani Magdě se nepovede před Němci utéci, setkává se tak o pár let později se svými sestrami v koncentračním táboře. Dívky se však nevzdávají, bojují o život a společně si prochází poutí chudoby, hladu a bezmoci s jediným cílem - nový život v Izraeli.

„Všechny nás bili, mořili hladem a mučili, ale podívejte se na nás. Jsme pořád na cestě, pořád naživu.“

Někdy mám velké problémy soustředit se na děj knihy a neutíkat myšlenkami někam jinam. Tato kniha mě ale přinutila nemyslet na nic jiného a dokázala mne celou pohltit.

Po dobu čtení jsem se po pár chvílích pokaždé ztotožňovala s někým jiným. Nejvíc se mi střídala Cibi a Livi. Moc se mi na Cibi líbilo, že neplakala jako ostatní děvčata, jelikož nechtěla ukázat Němcům, že se bojí. Místo toho chodila s hlavou vztyčenou. K Livi jsem si našla cestu proto, že jsme obě ty nejmladší v rodině, proto jsem chápala její postavení a pocity. U Magdy jsem si toho tolik nenašla, možná to je proto, že se k sestrám přidala později.

Je to velice napínavá kniha, ale občas mě štvalo, když v ní postavy až moc riskovaly, to se pak člověk bál přečíst si další řádky, aby tam někdo nebyl zastřelen. Co mě ale, přiznám se, zarazilo, bylo to, že jsem při čtení necítila skoro žádnou lítost či smutek nad osudem samotných sestrer. Místy mi připadalo, že tam mají určitá privilegia oproti ostatním, to však neznamená, že to neměly těžké. Nevím, jestli je to mnou nebo tím, jak to autorka podávala.

„Ty nikdy nebudeš mít tu výsadu, abys mě viděl plakat. A pokud jde o slabost, já nejsem zbabělec, který se musí schovávat za uniformu vrahouna.“

Tak, jak jsem byla většinu knihy nadšená, že mě nutí číst dál a dál, že musím neustále hltat každý řádek, tak mi konec přišel poněkud zdlouhavý.

I přesto všechno dokázaly Tři sestry udržet mou pozornost na velice dlouhou dobu, a i když jsem během čtení žádnou velkou vlnu emocí necítila, dojaly mě fotky sester na úplném konci knihy.


Děkujeme společnosti Albatrosmedia, a. s., za poskytnutí recenzního výtisku.

Navždy spolu, navzdory všemu. Od autorky bestselleru Tatér z Osvětimi. Když byly Cibi, Magda a Livia malé, slíbily svému otci, že si zůstanou nablízku, ať se stane cokoliv. O několik let později Livii deportují do Osvětimi – a ... více

Komentáře (0)