Putování s podivnými

recenze

Podivné město (2014) / Nagadir

V minulém díle se Jakobovi a jeho podivným přátelům podařilo porazit wighty a zachránit slečnu Peregrinovou, ta ale bohužel zůstala uvězněná ve své ptačí podobě a tak společně budou muset najít způsob jak ji přeměnit zpátky. Nejen, že budou muset čelit hollowům a dalším wightům, jejich putování také bude hrou o čas, protože pokud se jim nepodaří najít další ymbryne, která dokáže slečnu Peregrinovou přeměnit zpět, zůstane jejich ochránkyně ptákem navěky.

Od prvního dílu se autorův styl rozhodně zlepšil a prošel nějakým tím vývojem. Masivní popisování se zredukovalo na snesitelnou míru, všechno je mnohem svižnější a dostalo se většího prostoru pro ostatní podivné děti, objevuje se spousta originálních nápadů, které mě opravdu bavily. Bohužel negativa stále převládají nad těmi dobrými a zajímavými věcmi.

Postavy, s postavami je to pořád docela na štíru. Řekněme, že jediný koho jsem si ze skupinky podivných dětí vyloženě oblíbila je Bronwyn u které nepříliš velká rozvinutost charakteru vzhledem k její jednoduchosti vlastně ani moc nevadí, a pak je tu taky její příjemná povaha. Ostatní si u mě postupně zadělali na spoustu velkých, opravdu velkých vroubků. Zaprvé se většina z nich pořád nechová ani jako děti ani jako dospělí, takže vlastně nevíte jako co je máte brát, což je strašně zmatené a jednoduše to prostě nefunguje. Zadruhé mi hrozně vadila jejich oprsklost a nebetyčná sobeckost. To mám jako sympatizovat a litovat bandu dětí, které je naprosto ukradené, že někdo mimo jejich skupinu může například díky jejich naprosto hloupému ignorantskému chování umřít? Že někteří z nich v klidu a pohodě uvažují nad tím ubližovat zcela nevinným lidem? Ne, tohle prostě ne, proto taky vzdejme hold Sam, která jim to byla schopna z plných plic říct. A raději se nebudu moc pitvat v tom jak idiotsky, hloupě a nelogicky se mnohdy chovají. Jak málo využívají svých schopností a když už, tak ve chvíli kdy je jim to stejně dávno na houby (používejte trochu zdravého rozumu děcka!). Pak je tu samosebou Jakob, jehož chování je taky na teenagera dost zkostnatělé a jeho schopnost prodělává neuvěřitelné změny. Z totálního nic na uber super hollow radar. Ha ha... A to jeho fňukání nad tím jestli se rozhodl dobře když opustil rodiče mi časem začalo dost lézt na nervy (tak to sakra nedělej když toho pak lituješ!). Mimochodem jeho vztah mezi Emmou je čím dál tím víc nereálnější a hrozně vynucený, romantiku autor opravdu nezvládá.

Dějově... Z bodu A do bodu B do bodu C do bodu D a mezitím se snaží najít řešení jak vrátit slečnu Peregrinovou do lidské podoby a musí se vypořádat s hrozbou kterou představují wighti. Jinak ale dost nesouvislé, některé části které byly do příběhu zahrnuty nedávají mco smysl, nebo jsou až moc účelné (šli tam a tam protože to, potkali toho a toho protože tamto). Na druhou stranu je tu alespoň zdostatek nápadů (příběh o obrovi a podivných zvířatech byl rozhodně k zamyšlení), dobrodružný prvek byl zvládnut na jedničku a místy mě to jejich cestování vlastně bavilo. Mám ráda když se mění prostředí, když každou chvíli narážíte na něco jiného a nebo potkáváte nové postavy, nicméně to musí být správně zakomponované a nesmí to celkově působit jako podivný slepencový miš maš. Občas se objevilo něco co překvapilo (mluvící pes byl můj favorit) a nebo něco co zaujalo (podivná zvířata??), bohužel se ale hlubšího vysvětlení nedostane a to mi na téhle sérii vážně vadí. Pozadí příběhu prostě není moc dobře rozepsané a rozhodně nepůsobí stabilně, popravdě je děravé jako ementál a na žádnou otázku se mi ještě pořád nedostalo jakékoliv odpovědi.

Co mi nedalo spát:
1) Ač v prvním díle bylo znatelně řečeno že děcka občas dělají bordel a tudiž by dokázali bojovat, tady raději před wighty zdrhají (proč ne, nějak se to natáhnout musí)
2) Jak vlastně funguje loopování? Neřeklo se, že se musí každý den obnovovat? Jak se tedy mohou ymbryne jen tak sebrat a odletět na nějaký sraz?
3) Kolik děcek vlastně s Jakobovou skupinou putovalo? Někdy to totiž zní jako bych jich tam bylo víc, což mi připomíná o kolik děcek se vlastně slečna Peregrinová starala (jen o těch šest, nebo osm nebo kolik těch protagonistů vlastně bylo)? Mám pocit, že se v tom autor sám nějak zamotal...
4) Někdy to zní jako by si autor pravidla loopování upravoval, v prvním díle jabko shnije přes noc ale tady se děcka klidně přemisťují mezi stoletími či desetiletími jako nic a najednou jsou to třeba dva dny a nebo i víc než je jejich věk dohoní, což mi tak trochu zavářelo mozkové buňky už jenom o tom přemýšlet.
5) Jak u všech podivných mohl Coul dávat rozkazy wightům když byl ptákem? To si jako vždycky někam nenápadně poodletěl a zakrákal jim vzkaz nebo jim nechával znamení vyryté v písku? Prostě nechápu jak mohli vědět kam jdou, kde byli a jak je sledovali.
6) Zprvu wighti tvrdí, že jsou pro ně podivní strašně důležití ale vzápětí jim nevadí po nich střílet a nebo je zabíjet, není to krapet kontraproduktivní??
7) Jakob si očividně vycucal novou schopnost z prstu, proč o ní proboha nebyla alespoň nepatrná zmínka v jedničce?

Závěrem. Dvojka je rozhodně o něco lepší než jednička, bohužel se pořád objevuje značně množství chyb, které mi vadily. Vlastně je taková jedna velká horská dráha, jednou nahoře, jednou dole, což téhle sérii tak úplně neprospívá.

Hodnocení: 6,5/10

Mimořádná pouť, která začala v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pokračuje. Jacob Portman se vydává se svými novými přáteli na cestu do Londýna, podivného hlavního města celého světa. Doufají, že zde naleznou l... více

Komentáře (0)