Původní česká knížka, kdy se dospělí vrátí do dětských let a děti zjistí, že život není jen samá elektronika.

recenze

Děti z naší vily (2020) / Podlavicí

Adinka je hlavní hrdinkou v nové knížce s názvem Děti z naší vily autorky Alice Rossi. Kniha je původně česká, ilustrátorkou je Iva Beranová.

Jeden velký dům, jedna rodina a hodně přátel. To je příběh vily, kterému se říká Villa. Proč? To nikdo neví. Ani Adinka, která vypráví tento krásný příběh. Je to malá slečna, která bydlí v tomto třípatrovém bílém domě, který je obklopený zahradou. Má nerozlučnou starší kamarádku Anetku, s níž zažívá mnoho dobrodružství. To ale není její jediná kamarádka. Mezi další přátele patří Fíďa, Laurinka, Leontýna, Miki, Vincent a Alfréd. A o těchto dětech vám teď budu vyprávět.

„Takže první malý Villekulan,“ konstatoval usměvavě Havel. Ano. Byla jsem první dítě, co se ve Ville narodilo. Ale to se mělo brzy změnit."

Příběh je psaný v ichformě, vypráví jej samotná Adinka. Vše co zažívá, prožívá a cítí, píše do této knihy. Přijde mi, že je to její deník, do něhož si píše všechny vzpomínky a zážitky.

Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, které jsou vždy nadepsány barevným psacím písmem. To se mi moc líbí a dodává to knížce milý šmrnc neobyčejnosti. Příběhy jsou chronologicky řazené podle ročního období. Začíná se narozením Adinky, Mikiho a dalších dětských přátel. Společně prožijí mnoho od lampiónového průvodu, Mikuláše, Vánoc, Velikonoc a Silvestru, až po dlouhé čekání na jaro.

Důležitým místem je zahrada. I když byla ze začátku nepoužívaná, protože se tam nacházela pouze oprýskaná lavička a polorozpadlý stolek, postupem času se z něj stalo místo, kam se jak děti, tak dospělí rádi vraceli a využívali pro všechen svůj volný čas. Kdo by nechtěl trávit volné chvíle na zahradě s domečkem, do něhož mají dospělí vstup zakázán, a vlastní kuchyní, kde se vaří jen samé dobroty?

"Naše zahrada? To je hotové pohádkové království. Úžasné místo se spoustou zákoutí. Se vzrostlou meruňkou, která se každé léto osype sladkými plody. S vysokým ořechem v rohu zadní části. Se třemi kamennými schůdky ve svahu. Se zelenou travičkou, kterou tatínek pravidelně na jaře a v létě seče. Místo, kde si my děti hrajeme. Místo, které nás baví v každém ročním období."

Velký důraz je kladen na mezilidské vztahy. Můžeme pozorovat vztahy mezi dětmi, dospělými, ale i mezi dětmi a rodiči / prarodiči. Nepřehlédneme vzájemnou úctu a přátelství, laskavost a dobrotu, které mezi hrdiny můžeme vidět. Někdy je až škoda, že se tyto vlastnosti z běžného života vytrácí.

Co se týče samotných kapitol, autorka vyzdvihla, dle mého, všechny důležité momenty dětství, které bychom měli prožít a zažít. Přespávání u kamarádů, hraní na modelky a modely, pyžamová párty, chystání dobrot s maminkou nebo babičkou, návštěva cukrárny či dámská jízda s maminkou. Život ale není jen o pěkných věcech, je také o nebezpečí a strachu.

Co obdivuji na této knize, jsou chvíle, které mohou být pro malé čtenáře zlomové, zajímavé, náročné, přitom pro dospělé tak běžné, a to například svatba, narození dítěte, volby, stěhování, vypadnutí prvního zubu, první a poslední den ve školce a v současné době často skloňované slovo karanténa.

Tradice. Jsou pro náš život důležité, nebo ne? Pro někoho možná ne, ale troufám si říci, že většina z nás má nějakou milou tradici, kterou dodržuje. A tak tomu je i v tomto příběhu.

V současné době je život uspěchaný a každý se snaží nějak přežívat. U této knihy jsem měla pocit, že si hlavní hrdinové užívají každý den, který můžou strávit spolu. Donutí to člověka zamyslet se nad sebou samým a svým životem. Vážit si toho, co má, hlavně svých nejbližších, kteří ho obklopují. Nikdy nevíte, co se může z minuty na minutu stát.

Měli bychom si plnit své sny, i když jejich naplnění nemusí být ze dne na den. Tak jako tatínek, který si koupil svůj vysněný vůz - ani dospělí by na sebe neměli zapomínat. Život není jen černobílý, proto se zastavme a pojďme s dětmi společně sáňkovat nebo uspořádat pyžamovou párty.

Děkujeme společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.

Jmenuju se Adinka a budu vám vyprávět příběh svojí rodiny a jednoho velkého domu, který je tím nejbáječnějším místem na světě. Říká se mu Villa. Ano, čtete správně. Villa s velkým V a dvěma LL. Nevím proč. Nevím, kdo to vymyslel. ... více

Komentáře (0)