Raci v hlavě

recenze

Raci v hlavě (2022) / EvikU.

Knihu prolínají dva příběhy, které se pravidelně střídají. Příběh dívky Taryk, která v první světové válce ztratila oba své rodiče a shodou okolností se seznámí s mužem Nestorem, který jí je novým otcem a ona pro něj dcerou. Díky tomu se protlučou nelehkými roky ve válce i po ní. Jejich sbližování a putování mě vzalo za srdce.

Druhý příběh je o klukovi Mikovi, který prožívá nelehké dětství na Zámku, dětský domov pro opuštěné děti.

Kniha celou dobu udržuje v napětí. Bavily mne obě linky knihy. Velmi dobře napsané, jen těžko se mi kniha odkládala. Živoření v zemi za války bylo téměř nemožné, přesto si umím představit, že se to takhle nějak stalo.

Ani Miko neměl na růžích ustláno. Tyto děti jsou šikanovaný, každou známku si musí zasloužit. O to víc jsem si vážila ředitele dětského domova, Kraba..

V 18 letech jsou najednou sami a mají jít žít svůj život. Ale s kým, kde a jak začít? I tohle musí Miko řešit. Poznává krásnou ženu, která je sice starší, ale naprosto ho uchvátí. Pátrá po lidech, kteří ji naložili do auta a dostává se do situací v kterých jde o život.

Závěr knihy mě přece jen trochu zmátl. To s Taryk už tam nemuselo být, sice se to krásně propojilo, ale pro mě to bylo málo uvěřitelné. Ale i tak dávám plné hodnocení, protože jsem knihu přečetla jedním dechem.

Hledání vlastních kořenů v záhybech pohnutého 20. století Cesta románové hrdiny Mika začíná v dětském domově v pohraničí, odkud se vydává poznávat svět i sebe sama. Jeho příběh se mísí s historií, jež se vynořuje kdesi na zakarp... více

Komentáře (0)