Radek (Mistr v komplikování vlastního života)

recenze

Radek (Mistr v komplikování vlastního života) (2013) / stavlamich

Radek - Katka Heřmanová

Mistr v komplikování vlastního života
Skoro by se dalo říct, že život jednadvacetiletého Radka je naprosto normální, ale samozřejmě má své mouchy. Jako třeba fakt, že je gay a jeho rodina je s tím víceméně smířená - což je však s navazováním dlouhodobých vztahů nezaložených pouze na postelových hrátkách spíš na škodu. Radkova máma se s bábovkou a hrnkem kávy v ruce vrhá na každého (byť jen jednorázového) partnera, zapřísáhlá křesťansky založená babička z tátovy strany považuje svého vnuka za zvráceného a aby toho nebylo málo, zamiluje se Radek do svého nejlepšího, naprosto heterosexuálního přítele Robina.

Víte, když vás někdo načapá, jak s někým nazí ležíte v posteli, i když zrovna vážně jenom ležíte a spíte, nemůžete tak docela tvrdit, že to není tak, jak to vypadá. Když je člověk, se kterým jste nachytáni, stejného pohlaví...

Když jsem si na blogu Fée procházela recenze a doplňovala svůj seznam knížek na přečtení, narazila jsem na tuhle útlou knížečku. Asi by mě moc neoslovila, kdybych nezjistila, že její autorkou je blogerka Arvari, kterou dobře znám z komentářů na jiných blozích, byť její povídky na blogu arvaripise.blogspot.cz nečtu. Neváhala jsem tedy a o knížku si napsala. Sto třináct korun jsem věnovala za několik desítek stráneček poměrně vtipného textu a během pátečního oběda a potom ještě večera jsem si příběh Radka přečetla.

Nemůžu se zbavit neodbytného pocitu, že kdybych byl heterák, máma by neprojevovala tak zoufalou snahu poznat moji hypotetickou polovičku. Prostě jsem tušil, jo, už po tomhle prvním zážitku, že mámu můj milostný a sexuální život nějakým zvláštním, perverzním způsobem FASCINUJE.

Musím se přiznat, že mě nikdy podobná témata nelákala. Já nevím, na romance, romantiku, erotiku a tak v přehnaném slova smyslu nejsem a pokud má být kniha jen o tomhle, pak po ní většinou nesáhnu. Možná jsem na to malá, možná mě to neláká, protože jsem nikdy nic takového nezažila (aby jo ve třinácti :D), zkrátka to nevyhledávám. A proto fakt, že se jedná o knížku s hlavním hrdinou gayem, mi dodal motivace napsat mail autorce s žádostí o zaslání jednoho výtisku. Nikdy jsem proti homosexuálům neměla předsudky, však jich několik znám, ale i tak to pro mě bylo něco nového. Nevím, z čeho autorka čerpala, když popisovala Radkův sexuální život, ale přišlo mi to docela výstižné.

Možná, že jsem neznal ty pravé kluky. Ty, co by nějakou sexuální orientaci neřešili a nepokoušeli se z mojí společnosti dostat pomocí chabých výmluv o nemocné babičce, kterou jedou navštívit do jejího minimálně sto kilometrů vzdáleného bydliště, jen aby se za hodinu vyskytli v podstatně bližším obchodním centru.
Jen jeden kluk ze všech, co jsem znal, měl vážně bral.
Robin.

Knížce, byť je tak krátká, nechybí vtipné a sprosté dialogy, které zkrátka k životu patří. Moc se mi taky líbí, že Arvari vsadila na česká jména, protože nechápu, proč mají Češi neustálou potřebu vymýšlet jména cizích jazyků. A ještě víc se mi líbilo, že v celém příběhu dokázala udržovat naprostou opravdovost a uvěřitelnost skutečného dění a přitom nezmiňovala kromě jmen žádné jiné názvy. Vždycky jsem něco takového chtěla umět. :) A dalším kladem, který mě docela potěšil, byl v podstatě dobrý konec Radkova zoufalého zamilování do heterosexuálního přítele Robina.

Bohužel, omlouvám se, moc kritických slov nenapíšu. Nečetla jsem nic dalšího s takovým tématem pro porovnání, tudíž nedokážu posoudit, jestli je to či ono možné nebo naopak. Věřím však, že si každý na knížce najde nějaké to pozitivum a samozřejmě i zápory.

Blesklo mi to hlavou úplně nečekaně.
Já ho miluju...

Nevím, komu knížku doporučovat. Arvari ji nejspíš směřovala lidem nad patnáct let a stejně se dostala do rukou třináctileté puberťačce. Řekla bych, že by se v téhle knížce vyžili moji spolužáci - není dlouhá, není nijak myšlenkami na pochodu, je taková realistická a samozřejmě plná sexu a slov o něm. To je pro mé vrstevníky, kteří TO mají ve čtyřiceti procentech už za sebou, ideální počteníčko. Ale samozřejmě si ji může přečíst i kdokoliv jiný, kdo chce zkusit změnu nebo něco nového. :) A nebo ten, kdo se o takové věci zajímá. :)

A nebylo by ode mě správné, kdybych teď a tady nepoděkovala Arvari za zpříjemněný pátek (kdy jsem dostala krásnou kulatou z matematiky) a milé věnování, a nepozvala vás na její blog, kde si můžete rovněž počíst! :)

Mé hodnocení:
★ ★ ★ ☆ ☆

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jak už jsem napsala, chtěla jsem zkusit něco nového a neprozkoumaného a taky podpořit Arvari. :)
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zblázněný život.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Komplikovat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jelikož se příběh odehrával spíš mezi kluky, asi bych se s nikým neztotožnila. Radek mi byl docela sympatický, mnohdy mě rozesmál a vlastně jsem na něj nikdy nebyla naštvaná (ostatně jsem k tomu neměla během té ani ne stovky stránek příležitost).
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pozitivem byl dobrý konec, které já mám ráda. A nejlepší na tom bylo, že Radkova konečného přítele nemohla odradit ani jeho bláznivá máma.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli) ale třeba i v chování postav.
Vadilo mi, že to bylo tak krátké. Postavy moc prostoru nedostaly, ne tolik, kolik by si zasloužily. Ale jinak mi vlastně nic moc velkým pichlavým trnem v oku nebylo. :)

* v článku jsou použity úryvky z knihy

Jmenuju se Radek. Žiju životem, co by se snad dal označit za naprosto normální a spokojený, jen kdyby nebylo pár malých detailků. Jako třeba toho, že jsem gay. Že moje rodina to ví. Že je s tím povětšinou smířená, což není vždycky... více

Komentáře (0)