Kniha s autobiografickými prvky spisovatelky Radky Třeštíkovou, od které určitě znáte třeba knihu Bábovky nebo Osm. Elišce je 33 a stěhuje se po 15 letech z Prahy zpět k rodičům na jižní Moravu. Do Veselí.

Má za sebou vyhazov z reklamky a pár neúspěšných vztahů a potřebuje se vrátit domů. Do svého dětského pokojíku a k sobě samé. Je z toho sice zklamaná, ale nakonec přijdeme spolu s ní na to, že někdy až příliš zbytečně ohrnujeme nos nad tím, odkud pocházíme a kde jsou naše kořeny. Nakonec ale zjistíme, že doma je prostě doma. A i když se kolikrát rozlétneme po světě, tak tam, kde jsme doma, prostě patříme.

Než to ale zjistí Eliška, jak už to tak bývá, uběhne spoustu času. Když přijede, tak doma nic nefunguje. Od bojleru až po vztah jejich rodičů, kteří sice při jejích víkendových návštěvách předstírali, že je vše v pořádku, ale když s nimi Eliška znovu začne bydlet, už to tolik předstírat nejde.

Eliška si na maloměstě otevře obchod s rybářskými potřebami, do kterého nikdo nechodí. Potkává se s lidmi z mládí, potkává i lidi nové a navazuje zvláštní vztahy, ve kterých se dost plácá a vidíme, že vlastně absolutně netuší, co chce.

Hlavní postava mě celou dobu neskutečně štvala a byla mi hrozně nesympatická. Asi o byl záměr, ale jakmile mi je hlavní postava až tak protivná, docela mi to kazí celý zážitek z knihy. Postava Elišky se sice po celou knihu vyvíjí a mění, čehož si má čtenář všimnout a je to asi tak nějak smysl celé kihy, ale i když jsem se u ní spoustu věcí snažila pochopit, pořád mě štvala stejně. Více jsem si oblíbila postavu maminky, která byla sice rázná a občas taky trochu na hlavu, ale jinak asi nejvtipnější a nejsympatičtější.

Ze začátku jsem se u knihy bavila nejvíc, protože je to docela humoristické čtení a najdete tu hned několik vtipných nebo dokonce trapných situací, druhou půlku už jsem ale doposlouchávala s menším nadšením. Najednou mě kniha začala trochu nudit a vlastně se v ní už nedělo nic zajímavého. Klidně podle mě mohla skončit o několik desítek stran dřív a možná by to bylo jen přínosem. Nějak Třeštíkové nemůžu přijít na chuť, i když bych hrozně ráda. Bábovky mě nenadchly a tady to dopadlo stejně.

Každopádně Zuzana Ščerbová výborně zvládla audio verzi včetně moravského nářečí, které se mi moc líbilo, protože jsem sama z Moravy, a tak mi bylo blízké. Navíc humorné situace dokázala interpretovat tak skvěle, že jsem se někdy musela smát nahlas a moc děkuju, že vznikla i audiokniha, protože se mi opět osvědčilo, že audiokniha často příběhu moc a moc přidá a zážitek ze "čtení" je daleko lepší.

---

Veselí Radka Třeštíková

Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podsta... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---