RC: Potrhaná Křídla

recenze

Ze začátku mě to vůbec nebralo. Nemůžu sice tvrdit, že jsem se do čtení musela nutit, to vůbec ne, ale ten děj... Zdálo se mi to být tak nějak o ničem. Pomalu se to rozjíždělo a poslední kapitoly jsem četla téměř bez dechu. Začátek je takový průměrný, ale konec, ten za to stojí.

Styl psaní autorky mi, dá se říct, sedl docela dobře. Knihu jsem četla ráda, bylo to jednoduché, občas i dost napínavé, ale prostě tomu něco chybělo. Podle mě to není taková ta kniha, která se dá přelouskat za jednu noc. Občas jsem se nad dějem musela zamyslet, aby mi jednotlivé střípky dávaly smysl a zorientovat se v tom.
Postavy jsou velice dobře promyšlené. Každá má svou povahu a originalitu. Bohužel i na postavách najdu chybu. Bylo jich tam strašně moc. Dlouho mi trvalo, než jsem se v nich začala orientovat.

"Sletí se supy. Za žádnou cenu je nesmíš pustit dovnitř."

Josie je velice chytrá a žije tak trochu s hlavou v oblacích. Byla mi hned sympatická, možná mi jí bylo líto. Mít takovýhle život bych nepřála nikomu.
Willie je bordelmamá, ale také skvělá žena. Vychytralá a trochu tajemná. Všechno se dozví a také všechno vyřeší. Tuhle postavu jsem si oblíbila, jen jsem se pak nemohla smířit s koncem.
Lousie - matka Josie. Zkušená prostitutka, která má slabost pro zlé muže. Ona sama je zlá a nehorázně prolhaná. Zničila Jo celé dětství a nadále jí kazí i život v dospělosti. Nenáviděla jsem jí. Když se dala do kupy s Cincinatym, což je fakt grázl hodný vězení, myslela jsem, že najdu nějaký způsob, jak po ní něčím hodit.

"Ona je chytrá jako já, ne blbá jako ty."

Vybrala jsem tři, myslím, že nejdůležitější postavy. V knize jich ale strašně moc, už si je snad ani všechny nepamatuji.

Když to shrnu: Kniha podle mě není špatná. Čtenář má možnost poznat New Orleans v padesátých letech a to oceňuji. Je vidět, že autorka o tom, co píše, něco ví.
Potrhaná křídla bych doporučila čtenářům asi od 15ti let, protože mě, coby třináctce, to nic moc neřekne.

Obálka se je nádherná. O tom snad ani není třeba psát. Mě osobně se hrozně líbí. Je poutavá, jednoduchá a odpovídá příběhu, ale přesto nic neprozrazuje. Vlastně všechny obálky od CooBoo jsou krásné, takhle je jednou z nich.

New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matk... více

Komentáře (0)