Recenze na Mlčící fontány

Já Španělsko miluji, na střední se učím španělsky a myslím si, že by se o historii mluvit. Autorka ji tady dokázala podat pravdivě, drsně, emotivně a to vše dokázala spojit do silného a krásného příběhu.
Mlčící fontány přiblíží čtenáři součást španělské historie, o kterém se moc nemluví, a to i kvůli tomu, že bývá ve stínu dění v Německu či Itálii, ale které i do teď ve Španělsku víří emoce. Autorka tady krásně dokázala vylíčit atmosféru v Madridu za diktátora Franca, na příbězích mladých lidí, jejichž charaktery rozhodně nebyli fádní. Podala nám ho pomocí několika charakterních popostav, které byly propracované. Každá z nich tam měla své místo a vsechny jsem si zamilovala, jak Daniela, Anu, Rafu, Fugu či Purificación. Každá postava byla i jiná i jinak reagovala na situaci ve Španělsku. V každém z nich jsem dokázala najít kousek sebe a každý z nich ukázal jinou stránku toho, jak člověk chová, myslí, cítí nebo přemýšlí, pokud je jeho svoboda utlačovaná.

Okouzlující bylo slunečné prostředí Madridu, španělská architektura a atmosféra mě prostě nepřestanou fascinovat. A z knihy to na vás při čtení úplně vyzařuje.
Spisovatelka dokázala vše velmi dobře vybalancovat a s tou trochou romantiky to je tak akorát historické, ale zároveň čtivé a lidské.

Děj byl prokládaný historickými dokumenty, což byl za mě hezký detail, který krásně dokreslil kontext, specifikoval nějaké informace nebo dodal pohled na to jak Španělsko bylo vnímáno v té době, třeba i zvenčí například amerikou. Spoustu těchto bylo se Sbírky orální historie amerického ministerstva zahraničí nebo úryvky z dobových novin. Autorce musím dát uznání za osm let researche, který pro tuto knihu dělala. Taky bych chtěla tady mluvit o tom, že v knize byly španelské fráze a věty. Nevím či byly v originálu nebo to bylo české nakladatelství, co s tím něco dělalo.
Obecně jsem neměla se španělštinou problém, žádné velké chyby jsem tam nenašla. Ale jazykově nebyla nijak složitá a zajímavá. S čím já jsem měla problém, že španělštiny tam nebylo mnoho. Byly to spíš jen sem tam slova, pozdravy a kratší věty. Opravdu mě nebyvilo x-krát číst hola, señor či buenos días. Já jsem si na začátku připravila gumovatelný highlighter a lepíky, jen abych si zvýrazňovala a označovala právě věty ve španělštině, ale po tom co jsem několikrát narazila třeba jen na samotné Sí na celé stránce, tak mě to brzy omrzelo. Další problém s tím byl, že byla třeba v konverzaci španělsky jen půlka věty nebo jen pozdravení a zbytek česky. A když pak už tab byla ve špaňelštině celá věta, tak za ní byl český překlad, což samozřejmě je pochopitelné, aby česky mluvící člověk tomu rozuměl, ale pak třeba někdo
jako já, kdo umí i španělsky, tak ho to nebude bavit číst tu samou větu dvakrát za sebou. Je mi alw jasné, že víc plynulé a celistvé španělštiny tam nemohli dát, aby tomu čtenář nemluvící španělsky rozuměl.

Každopádně musím tuhle knihu moc doporučit, a pokud bych měla ukázat na jeden titul, který by nikdo neměl tenhle rok propásnout jsou to Mlčicí fontány. Nejenže vám bude vyprávět krásný a možná i romantický příběh, ale také vam neco předá. Je to historická kniha z 20. století, která není o druhé světové. Obohatí vás nejen o historické znalosti , ale i o magické prostředí Madridu a španělskou kulturu.

Nakonec jen musím říct, že konec mě úplně dostal a takhle jsem ho nečekala. Opravdu byl dojemný a skončil dobře. Prosím přečtěte si pak i doslov autorky a nezapomeňte, že i mlčení má hlas a že na dějiny by se nemělo zapomenout.

Madrid, píše se rok 1957. Španělsko za diktatury generála Franca skrývá temné tajemství. Do země proudí turisté a zahraniční obchodníci lákáni na slunce a víno. Mezi mini je i osmnáctiletý Daniel Matheson, syn ropného magnáta, kte... více

Komentáře (0)