Román o Elišce Přemyslovně

recenze

Po tomhle historickém románu jsem sáhla naprosto cíleně. Nedávno jsem totiž četla román Jaroslavy Černé Eliška Přemyslovna a když se mi pak naskytla příležitost přečíst tuhle novinku, která o poslední české Přemyslovně slibovala rovněž zajímavé vyprávění, řekla jsem si, že mi jen prospěje porovnat tato dvě literární díla, dvě Elišky Přemyslovny, které prožívají stejné historicky doložené události a zároveň se jejich osobní životy a charakter naprosto liší.

Mladá princezna Eliška si jen málokoho pouští k srdci. Vzhlíží ke svému mocnému otci, Václavu II., rozumí si s bratrem Václavem a nenávidí Elišku Rejčku, polskou princeznu a druhou manželku svého otce. Svou horkokrevností, svárlivostí a pýchou ztratí během krátké doby své nejmilejší, přesto své chyby přehlíží a nepřipouští. Umí milovat i nenávidět, dobře ví o svých nejen politických schopnostech. Jenže se většinou nedokáže rozhodnou správně.

Nyní Elišce na mysli vytanul ranní výstup s macechou a její ústa se najednou nesmála, stáhla se do nenávistné grimasy a nikdo by v ní nehledal třináctileté děvčátko, které zde stálo před malou chvílí. Celé čtyři roky jí byla polská dědička trnem v oku. Tehdy byla malé děvče, vyhýbala se jí, dnes však viděla věci jinak.

Autorka, Oldřiška Ciprová, přiřkla Elišce Přemyslovně v tomto románu opravdu silný charakter, místy z ní dělala necitelnou, sobeckou a trochu naivní postavu. I tak příběh, který o ní odvyprávěla, rozhodně stál za to. Kromě Elišky v něm totiž vystupuje její sestra Anna a bratr Václav, jeho žena Viola a přítel Petr, Petrova snoubenka Anna z Lipé a její přítelkyně Kateřina. A samozřejmě samolibý Jindřich z Lipé, Eliška Rejčka a několik mužů, kterým Eliška Přemyslovna ve svém srdci udělala místo.

Ačkoli sama pro sebe jsem příběh Elišky Přemyslovny z dvou odlišných knih porovnávala, teď se toho vyvaruji. Tahle knížka, navzdory výrazným odlišnostem oproti té původní, trochu střízlivější a snad i reálnější, má co nabídnout. Autorka umí skvěle popisovat pocity, zaobalovat myšlenky a své hrdiny mnohdy přivádí do nelehkých situací. Drží se středověkých skutečností - smrt jako součást života (Eliška během příběhu ztratí snad všechny své blízké), zamilovanost, velká slova, žití pro okamžik, chybování, touha po moci a tak dál. Vyjmenovávat klady, kterých jsem si v této knize všimla, by zabralo dlouhou dobu.

Zápory zde samozřejmě také byly, skoro každá kniha vyvolává nějaké negativní dojmy. Já například byla zklamaná z Eliščina chladu, z toho, v jakou necitelnou mrchu ji autorka postupně proměňovala. A také mě mrzí absence pořádných popisů, o všech krásných pannách by se dalo napsat víc než pár řádků vhozených do nezastavujícího děje. To jsou však jen mé osobní pocity, podotýkám.

Milá Eliško, nebudu popírat, že jsem Tvým chováním poněkud zaskočena. Musím přiznat, že jsem se v Tobě hluboce zklamala. Svou unáhleností jsi opět ohrozila lidské životy. Pokud vypukne válka, nepůjde jen o jeden život, ale o životy stovek, možná tisíců Tvých poddaných.

Překvapivě jsem si asi nejvíc oblíbila Elišku Rejčku, Richenzu, původem Piastovnu, dvakrát ovdovělou českou královnu a milenku Jindřicha z Lipé. Stala se terčem nenávisti celkem bezdůvodně, přesto ještě dlouhou dobu vytrvala nezatrpklá. Eliška Přemyslovna se chovala opravdu hloupě, až jsem si říkala, že tak daleko lidská nenávist sahat nemůže. Autorce se tu hranici podařilo překročit.

Knize jsem dala tři hvězdičky. Průměr. Rozhodně nebudete litovat, že jste se jí věnovali - ostatně je velmi čtivá, já sama ji zhltla za čtyři dny - a snad vás přiměje zamýšlet se nad sebou samými. Eliška Přemyslovna zde figuruje mimo jiné jako odstrašující příklad toho, kam až nás pýcha může přivést.

Vřele děkuji nakladatelství Alpress za poskytnutí knihy k recenzi!

Po smrti Václava II. na trůn usedne jeho syn Václav III. Vládu mu komplikují nejen mocní čeští páni, ale i ženy z královského rodu, hlavně ambiciózní Eliška Přemyslovna. Brzy je mladá princezna ve dvojím ohni: láká ji moc, ale sva... více

Komentáře (0)