Román z doby jagellonců rozhodně umí překvapit

recenze

Román z doby, kdy se naše království ocitalo ještě v době temna. Probouzelo se z bolesti po husitských válkách a jen velmi těžko nabíralo síly. Jiřík z Poděbrad zemřel a o tom, kdo nastoupí na uvolněný trůn se vedly dlouhé diskuze. A pak přišli Jagellonci…
Jeden z mála českých románů o vládě dvou Jagellonských králů napsal Zdeněk Grmolec a nese název Králové ve stínu. Jak trefné…

I když se to zpočátku zdá nejisté, hlavními hrdiny této knihy jsou skutečně dva jagellonští králové – Vladislav a jeho syn Ludvík. První část knihy sledujeme Vladislava jen zpovzdálí. Vidíme ho vyrůstat na dvoře polského krále, po boku svých dvou bratrů – divokého malého válečníka Albrechta a rozumného pobožného a filozofujícího mladšího bratra, se kterým Vladislav tak rád rozprávěl. Vedle toho se dozvídáme, co se dělo na českém dvoře poslední roky života Jiřího z Poděbrad.
V další části pak sledujeme Vladislava, jak usedá na český i uherský trůn, potýká se s vládou, českými stavy, Janem Zápolským usilujícím o moc v Uhrách, a konečně i Vladislavův milostný život a jeho prapodivná manželství. Vladislav měl totiž celkem tři manželky, ale teprve poslední z nich – s Annou - bylo „pravé“, ze kterého navíc vzešel i dědic trůnu Ludvík.
Hodně se mi líbilo, že autor vykreslil Vladislava velmi lidsky a nezapomněl na jeho lásku k vědě a především architektuře, která se začala rodit už v dobách jeho diskutování s mladším bratrem. Poznáváme tak věhlasného a talentovaného Benedikta Rejta, stavitele slavného Vladislavského sálu na Pražském hradě, ale také stavitele jeho opevnění, architekta, který dokončil nádherný chrám Sv. Barbory v Kutné hoře, přestavěl Švihov, Rabí a plno dalších staveb v Čechách, které obdivujeme dodnes.
Poslední část je věnována Ludvíku Jagellonskému. Mladému muži, který bohužel nezdědil otcovu rozvážnost a vrhal se do dobrodružství s příliš horkou hlavou. O zvelebování českých zemí nestál, o Benedikta a jeho umění se nezajímal a většinu života trávil v Budíně, kde řešil útok Turků na uherské hranice. To se mu nakonec stalo osudným.
Myslím, že ničemu nevadí, že jsem z děje prozradila více než obvykle. Autor se věrně drží historie, a tak většinu známe již ze školních lavic. Osudy českých králů proto pro nás nejsou překvapením. Historickou linku autor příjemně oživil postavou drzého Poláka Jacka, která se protlouká příběhem po celou dobu a zasahuje vždy v zajímavých okamžicích. Stejně tak postava Violy je příjemné zpestření, které jistě čtenář neočekává. Zde ale více prozrazovat nebudu.
Kniha Králové ve stínu mě velmi příjemně překvapila. Je to úplně první kniha, kterou jsem od Zdeňka Grmolce četla a rozhodně není poslední. Oceňuji, jak se dokázal orientovat v politice Čech i Uher a jak to nenásilně předložil čtenáři, aby to pochopili i ti méně zběhlí v historii. Kniha je velmi čtivá a těžko ji odložíte. Kdybych neměla povinnosti kolem dětí, přečetla bych ji nejraději na jeden zátah.
I když se autor hodně drží historické linky, vedlejšími postavami se postaral o překvapení a neočekávané situace.
A úplně bych zapomněla na postavu syna Jiříka z Poděbrad – Hynka. Toho jsem až dosud vůbec blíže neznala, a tak mě jeho osud hodně bavil, stejně jako všechna jeho dobrodružství.
Zkrátka a dobře, knihu Králové ve stínu mohu s klidem doporučit všem milovníkům historických románů z českého prostředí. Vhodná je pro ženy i muže. Nehledejte v ní žádnou romantiku, je znát, že ji napsal muž. Ale o lidské vztahy, lásky, zrady a nevěry rozhodně nepřijdete!

Králi ve stínu jsou myšleni panovníci Vladislav a Ludvík z rodu Jagellonců. Román líčí jejich životní osudy, vypráví např. o stavbě Vladislavského sálu v Praze na Hradčanech, ale i o Vladislavově netradičním přístupu k výběru manž... více

Komentáře (0)