Rozdílní a zároveň tolik stejní, blízcí a přitom cizí, takoví jsou Dash a Lily

recenze

Dash & Lily: Kniha přání (2014) / lapetitedeny

Lily miluje Vánoce a vše s nimi spojené. Jenže tenhle rok její rodiče na Vánoce odjeli na Fidži, na druhou svatební cestu a její dědeček odjel na Floridu, stejně jako každý rok. Lily tím pádem zůstává doma jen s bratrem Langstonem. Jenže ani ten neplánuje strávit svátky staráním se o svou sestru, avšak se svým přítelem Bennym.

Ti dva společně dojdou k závěru, že Lily potřebuje kluka a přijdou s jedinečným způsobem, jak jí najít toho pravého.
Vezmou jeden červený zápisník a vymyslí prvních pár úkolů, které ten, kdo ho najde, musí splnit, aby se nakonec s Lily seznámil. Tenhle zápisník pak uloží do knihkupectví, k jedné z nejoblíbenější Lilyných knih. A světe div se, jejich plán vyjde, jen trochu jinak.

„Není to jehla a New York není kupka sena. Jsme přeci lidé a lidé mají své způsoby, jak se navzájem nacházet.“

Dash čas Vánoc nijak zvlášť nemusí a letos se mu povedlo zařídit, aby je mohl trávit sám. Jeho rodiče jsou totiž rozvedení a vůbec spolu nemluví. Proto není divu, že když každému z nich poví, že bude na Vánoce u toho druhého, nepřijdou na to, že lže a oba odjedou na dovolenou mimo New York.

Co nečekal je, že ve svém oblíbeném knihkupectví najde zápisník, jejž tam schovala neznámá holka, která v něm zanechala také několik indicií, podle kterých se s ní může spojit. Ale nebyl by to Dash, kdyby to nevzal po svém.

A tak začíná předávání deníku - knihy přání – mezi těmi dvěma, pomocí různých nápověd, případně jiných lidí. Tímhle neokoukaným způsobem si píší a svěřují si některé své myšlenky a jakýmsi způsobem se začínají sbližovat, ačkoliv se vlastně vůbec neznají. Otázkou je, jestli ten druhý, je takový, jakého představují nebo jsou to jen iluze. A zda stojí za to, riskovat tohle cosi, co mezi sebou mají, kdyby se pokusili setkat.

„Věříme ve špatné věci. To mě nejvíc mrzí. Ne nedostatek víry, ale víra v nesprávné věci.“

Rachel Cohn a David Levithan společně stvořili naprosto perfektní postavy. A nemluvím jen o těch hlavních, protože i ty vedlejší jsou vážně parádní a osobité. Každá z postav je jiná a skvěle vymyšlená. Je neuvěřitelně fascinující, jak jsou Lily a Dash úplně rozdílní, ale zároveň tak stejní. Právě onu rozdílnost v životech i charakterech obou dvou důvěrněji poznáte díky tomu, že kniha je vyprávěna střídavě z pohledu Dashe a Lily. Nejednou vás to donutí přemýšlet o tom, jak rodící se vztah těhle dvou asi tak může dopadnout.

Pokud očekáváte zamilovány románek, tak se úplně nedočkáte. Láska sice v knize nechybí, ale mnohem více je kniha právě o poznávání hlavních hrdinů, dospívání a životě.

Příběh se vyvíjí pomalu a poklidně, ale zároveň je ve stylu, jakým je psán, něco svižného. Ve výsledku se to čte opravdu skvěle. Kniha sice není čtivá tolik, abyste měli problém ji na pár minut odložit, ovšem je dost čtivá na to, abyste u ní vydrželi po celou dobu, od začátku do konce. A vzhledem k tomu, že není nijak zvlášť dlouhá, jedná se dle mého o skvělou knihu, se kterou strávit některý z chladných podzimních dní.

„Sám jsem doposud vůbec nevěděl, že takové věci vím. Jen díky tomu, že jsem měla zápisník, do kterého jsem je mohl napsat, a někoho, kdo by si je po mně přečetl, najednou vyplouvaly na povrch.“

Oba dva hlavní hrdinové jsou nepopiratelně inteligentní a tak rozhodně není jedinou myšlenkou, nad kterou stojí za to se pozastavit, samotná pointa příběhu, tedy rozdíl mezi tím, jací jsou lidé v naší hlavě, jak si je představujeme a jací lidé to jsou ve skutečnosti. Věřím, že, stejně jako já, narazíte i vy na spoustu dalších myšlenek, nad kterými se zamyslíte nebo tak. Ale nebojte, nejde o nic tak hlubokého, abyste si to museli vychutnávat po kouskách a aby vás to vyčerpalo. Kniha je totiž podána velmi lehce a skvěle si u ní oddychnete.

Asi jediné, co knize vytknu je, že mám dojem, že občas tam byly jisté detaily, které úplně neseděly. Jako třeba, že Dash věděl identitu (jméno, vztah k Lily) někoho, u koho to vlastně ani vědět neměl. Že Dash z dopisu citoval věc, kterou Lily nenapsala, jen si ji myslela (ale tady možná byla chyba v úpravě, že byl onen odstavec omylem napsán špatným fontem, ale nevím no). Anebo že Lily řekla jednu věc a pak ji vyvrátila a tak. Bylo to skutečně jen párkrát a na moc jiných případů si nevzpomínám. A dost možná je chyba na mé straně, že mi něco uniklo, nepochopila jsem to a podobně, to nevylučuji.

„Lidé, kteří jsou pro nás důležití, zanechávají otisk v našich životech. Ať už ve skutečnosti zůstanou nebo odejdou, v našich srdcích jsou napořád, protože je pomáhali utvářet. A proto se na ně nedá zapomenout.“

Každopádně, ve výsledku pro mě kniha byla velmi příjemným překvapením a já si její čtení náramně užívala. Pokud si chcete odfrknout u příběhu, nad kterým se nejednou budete muset usmát, ale kde nebude nic přehnaně romantického – Dash a Lily jsou skvělou volbou.

deny-el-infian.blogspot.cz

Dash tráví v knihkupectví Strand dlouhé hodiny a jednoho dne najde mezi ostatními knihami červený zápisník, v němž je série úkolů souvisejících s knihami. Samozřejmě mu to nedá (taky který knihomol by odolal?) a pustí se do jejich... více

Komentáře (0)