Ru z Osvětimi

recenze

Další silná kniha o holocaustu. Dnes je památka obětí holocaustu. Je potřeba vzpomínat na tyto lidi, číst o válce, nezapomínat. A proto čtu knihy z druhé světové války. Abych nezapomněla na to, jaká zvěrstva byl schopen jeden člověk udělat druhému. Abych nezapomínala, jak moc dobře se mám. A o knihách mluvím a doporučuji, aby ani ostatní lidi nezapomněli.

Rusovláska Rosie je opět silný příběh, který napsala její vnučka z vyprávění její babičky. Střídá se vyprávění z dětství s obdobím jednoho roku v Osvětimi. O pochodu smrti na konci války. O hladu, nemocech, ponížení a přežívání z posledních sil. Mnohdy přežili opravdu asi jen silou vůle. Je to nad moje chápání.

Z knihy na mě dolehl smutek, vztek, nespravedlnost. Zoufalství, beznaděj, ale i láska, houževnatost, víra, naděje. Naděje, že jednou bude zase líp. Nejhorší je, že těm lidem stejně už nikdo nevrátí ten hrozný čas, který prožili, přišli o své nejbližší a hrůzy války si nesou v duši celý život. A přesto se tyto lidi umí radovat. To je asi to, co mne na této konkrétní knihy dojalo nejvíce. To, že si Rosie zpívala, tančila, smála. Užívala si běžný krásný život. Věděla, že život je dar.

Knihu doporučuji všem.

Rosie se od narození ve svém městě odlišuje zrzavou barvou vlasů. Na rozdíl od ostatních lidí, kteří rudé vlasy vnímají jako prokletí, Rosie je na ně hrdá. Poté, co je její rodina odvezena z Maďarskem okupovaného severu Rumunska d... více

Komentáře (0)