S mo(u)drou hlavou

recenze

Azurka a největší přání (2016) / katy238

Dětské knihy se mi k recenzi dostanou málokdy a s ohledem na fakt, že ještě nemám děti ve věku, aby dokázaly dát slovní zpětnou vazbu, je zatím hodnocení hlavně na mně. Jelikož je mi už přes třicet a úplně nepotřebuji všechno vysvětlit, asi nepochytím ony jemné nuance tak jako předškolák, pro něhož je knížka určena, ale z pohledu rodiče se o krátké zhodnocení pokusím.

I když můžu říct, že starší dcera se knihy nakonec zmocnila a obrázky pejsků se jí líbily hodně.

Kniha pojednává o holčičce Azurce s modrými vlásky a velkým přáním. Lze prozradit, že Azurka si moc přeje pejska, od osudu však zatím dostane hodného tatínka, starostlivou maminku, náročný program plný kroužků a naštěstí i dobré kamarády. V tom všem hledá prostor na svá přání, sny, myšlenky. Čtenář prožívá s Azurkou celý týden plný dobrodružství a nadějí upírajících se ke splnění už zmíněného přání. A jsou to právě její přátelé, kteří se rozhodnou jí pomoci.

Děj není nijak složitý, na dítě předškolního věku a večer správně unaveného rodiče tak akorát. Ztotožnit se s lehce přetíženou Azurkou je jednoduché. Každý si někdy přeje trochu času sám pro sebe. A nerozhoduje vždy o tom, zda to tak bude.

Azurčino vyprávění v sobě však nese ještě další poselství. V každé z krátkých kapitol je několik slov s vysvětlením, co znamenají. Každé ze slov je zasazeno do konkrétního kontextu Azurčina dobrodružství a záhy vysvětleno na srozumitelném příkladu. Pro zjednodušení pak na konci knihy naleznete seznam kapitol s každým objasněným slovem v záborce. Azurka tedy nejenom prožívá své vlastní příběhy, ale zároveň srozumitelně vysvětluje více či méně známé výrazy.

S ohledem na téma knihy a ústřední přání Azurky příběh také přibližuje základní reálie ohledně pejsků a péče o ně. Jistě, dětskou formou a dětským jazykem, ale je to hezký a obrázky všech možných plemen po kraji textu v druhé půlce knihy jsou prostě ňuňu.

Autorka knihy je původem Češka žijící v Itálii. Psaním si nejenom udržuje kontakt se svým rodným jazykem, ale snaží se jej také zprostředkovat i jiným. Azurka však žije v České republice a postavy mají sympaticky česká jména. Je to skvělá pomůcka pro rodiče někdy nenalézající vhodná slova, Azurka jim může podat pomocnou ruku.

Kniha není příliš rozsáhlá a příběh ubíhá příjemně. Není příliš natažený ani přehnaný. Několik všedních dnů modrovlasého děvčátka na prvním stupni základní školy příjemně uběhne a splní svůj vyprávěcí i vysvětlovací účel. Příběh je vyprávěn přímo Azurkou v první osobě a na každé straně provázen vlastnoručními ilustracemi autorky. Skutečně se tak o knize dá říci, že je komplet z pera jednoho člověka.

Na mě jako na rodiče, co už pomalu uvažuje nad vhodnými knihami i k předčítání, udělala knížka velmi příznivý dojem a rozhodně ji mohu doporučit i jako příjemnou pomůcku všem, co hledají knihy co jsou fajn pro malé budoucí i začínající čtenáře, ale taky jako malou nápovědu pro vysvětlení všedního života, který nám už přijde samozřejmý, ale děti jej teprve objevují.

Azurka je zvídavá osmiletá holčička, která si přeje psího kamaráda. Nebojí se zeptat, když nějakému slovu nerozumí, a nenechá si nikdy to, co se dozvěděla, pro sebe. Proto se od ní čtenáři naučí některým slovíčkům a věcem lépe por... více

Komentáře (0)