Sbírka dopisů neznámému příteli

recenze

K této knize jsem se dostala přes její filmové zpracování. Film jsem shlédla asi třikrát po sobě a opravdu jsem si ho zamilovala. Zjistila jsem, že film je dle knihy a tak jsem si jí samozřejmě musela pořídit.

Příběh o patnácti/šestnáctiletém Charliem vás na první pohled pravděpodobně upoutá stylem psaní. Celá kniha je psána v dopisech. Nevíme, komu Charlie píše, o tom se můžeme pouze dohadovat, každopádně Charlie využívá dopisů jako deníčku.
Celé vyprávění tedy sledujeme z Charlieho pohledu. Pozorujeme jak vnímá svět, jak se mění a co ho zrovna tíží.

"Měl bys jí spíš pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala" -str. 115-

Protože Charlie má špatné vzpomínky z minulosti, trápí ho psychické problémy. Já, jako člověk s vrozenými psychickými problémy, jsem se opravdu snadno vžívala do jeho role. Bylo pro mě zajímavé pozorovat Charlieho myšlenky a pocity a přemýšlet nad nimi ze svého úhlu pohledu.

Postavu Charlieho jsem měla ráda, ale abych pravdu řekla, možná to bylo jen tím, že se mi v určitých věcech podobal. Pokud bych se s ním potkala a on by mi o sobě nic neprozradil, myslím si, že by mi do oka zrovna nepadl.
Člověkem, kterého si myslím zbožňují všechny čtenářky knihy, je Patric. Charlieho homosexuální kamarád. Je to postava, která mě okouzlila svým charakterem. Navíc mám strašně ráda gaye, takže to pro mě byl asi také dost rozhodující faktor.
Další důležitou postavou je bezpochyby Sam. K ní jsem si upřímně nevytvořila žádný vztah. Místy mi byla sympatická, místy méně. Pro mě je to neutrální postava, ačkoliv její důležitost v příběhu nemohu zastínit.

"Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme." -str.211-

Ačkoliv mne kniha zaujala a přečetla jsem ji během pár hodin, nedokážu knihu ohodnotit plným počtem. Možná na tom má podíl to, že do začátku jsem se absolutně nemohla začíst - zkrátka byl trochu nudný. Také to možná působí ta skutečnost, že kniha je psána jednodušeji a že jsem četla již mnohem lepší knihy.
Jednoduše řečeno, myslím si, že autor z knihy mohl vytěžit víc.

Myslím si, že toto je jedna z mála knih, u které dávám přednost té filmové podobě.

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo ... více

Komentáře (0)