Schovej mě v dešti: krásný střet generací

recenze

Schovej mě v dešti (2020) / VasnivaCtenarka

Joy, Kate a Sabine. Babička, matka, dcera. Všechny tři tak rozdílné a přitom všechny tři potřebují totéž – objetí, lásku, porozumění. Schovej mě v dešti je kniha o komplikovanosti rodinných vztahů. O potřebě, touze a snaze se k někomu přiblížit a komunikovat. Vyslovit nevyřčené bez obav. Pochopit se vzájemně, odpustit si, vysvětlit si…

Kate se po několika letech rozchází se svým přítelem. Aby tomu nemusela být Sabine svědkem, posílá ji Kate z Londýna ke své babičce do vzdáleného Irska. Mezi Sabine a Kate jsou vztahy velmi napjaté, ostatně stejně jako mezi Kate a její matkou Joy. Sabine se na svou matku zlobí nejen za to, že není schopná mít dlouhodobý vztah, ale i proto, že musí opustit své přátele a jet někam na irský venkov, kde vlastně nikoho ani nezná.

Její příjezd do domu babičky není vůbec takový, jak by si přála. Babička je velmi uzavřená, sešněrována svými zvyky a Sabine se tam cítí nežádoucí. Televizi si pouštět nemůže, protože tu okupuje stárnoucí a neslyšící dědeček, babičce Joy se vyhýbá jak to jen jde, protože ani ta pro ni nemá žádné milé slůvko. Počítač, internet, kamarádi – to vše Sabine opravdu velmi schází. Vše, na co byla zvyklá doma je pryč. Svoboda, volnost, demokracie, kterou matka nastolila, tady neplatí a Sabine musí dodržovat vše, co babička řekne. Sabine se ne a ne sžít s ostatními a přivyknout místnímu životu. Všichni kolem ni jsou starší než ona sama. Nutí ji dělat věci, které dělat nechce a ke kterým nemá žádný vztah.

Sabine se však pomalu a jistě začíná přizpůsobovat venkovskému životu. A i přes různé neshody s babičkou se začnou ty dvě sbližovat. Vše se opět změní v momentě, kdy se dědečkův zdravotní stav zhorší a na venkov přijíždí také Sabinina matka Kate. Sabine se na matku stále zlobí, Kate se zase zlobí na svou matku Joy. Zkrátka ty tři ženské to nemají vůbec jednoduché.

Vydrží spolu pod jednou střechou? Vyjasní si staré křivdy? Sblíží se všechny tři natolik, aby u nich zavládla zase harmonie a pochopení?

To se dozvíte, jen když si přečtete knihu Schovej mě v dešti od Jojo Moyes. Knihou Než jsem tě poznala nasadila Jojo laťku velmi vysoko a rozhodně si tímto příběhem získala opravdu velkou řadu fanoušků, kteří vždy netrpělivě čekají na každou její novou knihu.

Schovej mě v dešti je milý a nenáročný příběh, který vám umožní si u knihy krásně odpočinout. Je to kniha, která má moc hezký námět. Část příběhu je zasazena do 50. let v Hongkongu, takže na vás dýchne atmosféra této doby. Další část knihy se pak odehrává v současnosti právě v Irsku. Prostředí koní a honů může být pro mnohé také velmi zajímavé.

Příběh je rozdělen do několika kapitol, které nás přenesou do života Joy a jejího mládí, kdy se budeme moci spolu s ní seznámit s jejími rodiči, životním stylem a hlavně s jejím manželem, se kterým prožila celý život. Další kapitoly nám přiblíží také život Kate. Umožní nám pochopit, čím si prochází a jak moc jí mrzí, že ji Sabine ve svém pubertálním věku nenávidí. A pak tady máme kapitoly, které jsou věnované Sabine. Ty nám zase pomohou pochopit pubertální myšlenky. A u některých Sabininých myšlenkových pochodů jsem se docela bavila. Zejména na samotném začátku knihy.

Co se promyšlenosti samotného děje týče, tak můžu autorku pochválit hned z několika důvodů. Velmi se mi líbilo zasazení části děje do Hongkongu. A vůbec ta doba babiččiného mládí mi přišla velmi zajímavá. To se autorce povedlo. A ještě ji musím pochválit za krásné zobrazení tohoto generačního střetu. Kdy v případě babičky Joy vládnou možná až přílišné zásady, pravidla a slušnost a Sabine (vnučka) nic z toho nechápe. Její uvolněná doba má tolik daleko k tradicím a k myšlení babičky!

Jojo Moyesové se také velmi dobře povedlo popsat osobnosti všech tří hrdinek. Každou jste chápali. A každá měla pravdu. Každá chtěla totéž, ale žádná si o to, co doopravy chce, neuměla říci. Každá ve své mysli nadává té další a ani jedna nedokáže pochopit ty další dvě. Tyhle ty myšlenkové střety se mi velmi líbily. Jojo má talent nejen krásně popsat charaktery osob a osoby samotné, ale také prostředí, ve kterém se nachází. Díky tomuto umu se skutečně ocitnete na nudném večírku v 50. letech a nebo na irském venkově v sedle koně při honu na lišky. Stejně tak to budete vy, kdo bude sedět přesně v určitý čas u stolu a večeřet s lidmi, které prakticky ani neznáte a nemáte jim co říci.

Přestože se jedná o poměrně hezký příběh a Jojo odvedla skutečně velmi dobrou práci, nemůžu se ubránit srovnávání knih. Od Jojo jsem přečetla část její tvorby ale oproti jiným knihám, mi tento příběh přišel spíše průměrný. Četlo se to velice dobře, v příběhu nebyla žádná místa, která by mně nudila, ale přesto knize nemohu dát plný počet bodů. I když to bylo hezké, necítila jsem žádné výraznější emoce. Romantika v knize mi přišla spíše polovičatá. Zkrátka mi v knize něco málo chybělo. Ale přesto musím napsat, že přečtení knihy vůbec nelituji. Byl to příjemně strávený čas. Velmi příjemně.

Tři generace žen, jeden příběh… Když Kate jako mladá utekla z domova, nezanechala za sebou žádné stopy. Toužila začít nový život daleko od rodiny a především od matky, ke které necítila takové pouto, jaké by dcera zřejmě cítit měl... více

Komentáře (0)