Sen nebo skutečnost?

recenze

Marina Fialková žije s tátou a prarodiči ve vile v Jelení Vísce. Je to drobná, nevýrazná dvanáctiletá dívka, která však před rodinou skrývá tajemství. Jednoho dne se probudila a měla špičaté uši. Bála se co by to mohlo být a hlavně že by se jí ve škole smáli, proto to schovává pod vlasy.

Marina vyrůstala bez maminky. Nemá na ní žádnou památku, jen malou filigránovou nožičku, kterou našla. Její maminka jednoho dne prostě zmizela a už jí nikdo nikdy neviděl. S ní zmizely i všechny její fotky, takže jí znala jen z vyprávění. Přesto se rozhodla, že zjistí, co se její mamince stalo.

Marina měla brzo nastoupit do nové školy, na přání její maminky, která do ní také chodila. Byla to Rafaelova škola, přírodovědné gymnázium. Na přijímačkách přišlo Marině vše podivné a měla pocit, jako by nikomu nerozuměla. Seznámila se tam s dívkou, která měla zvláštní jméno Médea. Ještě zvláštnější bylo, když jí Médea oznámila, že její mamka patří k Rusalce. Nejdivnější však byly přijímačky samotné. Dostala dvě otázky a ani jedna se netýkala učiva. Přesto Marina byla přijata. Jenže jakmile vstala, popadla ji šílená bolest zad a tak ji museli odnést do komnaty.
Díky tomu Marina s její babičkou zjistili, že Marina prochází degenerativním procesem, který je u elementárních bytostí v dospívání běžný. Ani jedna však netušila, co elementární bytost je a že by to mohly mít v rodině.

Marině se tak otvírá nový svět a s tím se pojí plno otázek na které snad dostane odpovědi.
Brzo odjíždí do nové školy, protože musí projít proměnou ve vílu jako ostatní žáci než začne škola. Jenže u Mariny ten proces nastává mnohem dřív a je rychlejší. Díky tomu se však více seznamuje s učiteli a lidmi, které bude běžně na škole potkávat. Jedna otázka se jí však stále honí hlavou. Kdo byla její maminka a kam zmizela?

Díky honu za odpovědí se Marina ve škole dostává do jednoho problému za druhým a vůbec netuší, že to tajemství je mnohem temnější, než by si kdy myslela. Jednu dobrou stránku to však má. Před Marinou se otevřel nový svět, který je třeba prozkoumat.
Zjistí Marina, co se stalo s její maminkou?

Kniha Rafaelova škola byla pro mě jedna velká neznámá. Přitom autorka napsala moc krásný, poučný příběh plný kouzelných bytostí.

Zprvu vás trochu seznámím se světem, který autorka stvořila. Příběh se odehrává u nás, v České republice v přítomnosti. A to přímo v Křivoklátských lesích kde sídlí Rafaelova škola. Někdo se jako elementál narodí, někdo to podědí. Jenže ne každý zjistí, co je zač. Ti co to ví, se dostanou do školy a promění. Ti co ne pak celý život trpí bolestmi a to na místech podle toho, jakou měli být bytostí. Což se mi líbilo, protože celý život mě bolí záda a není nad to si myslet, že jsem víla. To jen tak pro zajímavost. Elementálové mají v našem světě své místo. Pomáhají lidem i přírodě, aniž by o tom obyčejní lidé věděli.

Hlavní hrdinkou je Marina, mladá dívka, jež vyrůstala sama s otcem a prarodiči na bylinkové farmě. Proto měla už od začátku vztah k přírodě, jen do přijímaček netušila, že až tak velký. Pro mladou dívku je sice šokující zjištění, že je vílou, ale ne takové, protože je to ještě dítě a kdo by nechtěl být nějakou bájnou bytostí v tom věku?

Marina vždy chtěla vědět, co se stalo s její mámou, ale po zjištění, že je víla a zřejmě to zdědila po ní jí to táhlo k pravdě mnohem víc. Marině při hledání pomáhají nový kamarádi, jenže vypátrat někoho, kdo zmizel beze stopy je těžké. Přesto však Marina má jednu věc, která by ji mohla pomoct.

Mladou dívku však trápí ještě jeden problém a to starší a moc hezký kluk do kterého se zamiluje. Nečekejte však nějakou extra romantiku, protože přeci jen je Marině dvanáct a ona je pro něj bude vzduch.

Rafaelova škola je čtení pro dívky, proto jsem se rozhodla zatím dát šanci aspoň prvnímu dílu. Musím říct, že jsem byla hodně překvapena, protože po pár stránkách jsem byla lapena do toho kouzelného světa. Hlavně tato kniha v sobě skrývá víc než jen samotný příběh. A to takové řekněme poselství o tom, jak by smě měli, žít, chovat se k přírodě a na začátku každé kapitoly vás čeká ilustrace nějaké bylinky s popiskem co je zač. Takže to není jen pohádka, ale má v sobě mnohá skrytá poučení. Proto si knihu dokážu představit na školách, jak ji povinně děti čtou. Spíše tedy dívky, pro kluky to moc není. Ale není lepší než to, co se učitelé snaží vštěpovat dětem skrz přednášky, dát do příběhu, což je podle mě velké plus.

Jak jsem zmínila, kniha je plná ilustrací. Co kapitola, to nějaká bylinka či důležitá rostlina. A protože kapitoly jsou krátké, tak těch ilustrací je tam opravdu hodně.
Příběh je psaný lehce a srozumitelně. Nic náročného, takže pro mladé čtenáře ideální čtení. Na to kolik mije, jsem se sama hned začetla a byla jsem napjatá, kam Marinino pátrání povede. Za sebe se mi líbila i ta poučná stránka, kde jsem se dozvěděla i pár nových věcí.

Vílí křídla jsou první díl ze série a na světě je už čtvrtý díl. A jelikož na konci knihy zůstalo ještě dost nedořešených věcí, tak rozhodně budu pokračovat ve čtení dalších dílů.

Za sebe tedy knihu doporučuji, protože se moc krásně čte a je to pěkný a napínavý příběh. A sice je to pro dívky, ale může si ji přečíst i dospělý, pokud se chce ponořit do nevinného pohádkového světa.

Marina je dvanáctiletá dívka, která žije jen s babičkou, majitelkou malé květinové farmy, a tatínkem, ochráncem přírody. Sama si o sobě myslí, že je obyčejná, dokud se s ní nezačnou dít věci, kterým nerozumí. Opravdu jí rostou na ... více

Komentáře (0)