Šepot včel

recenze

Několika generační román o životě. O přírodě, o bolesti, o radosti, o tom jak život plyne a některé věci nejde slovy vysvětlit.

Simonopio je chlapec, který se narodí znetvořený, místo horního rtu zeje díra. V tehdejší době nemají o dawnovém syndromu ani potuchy, píše se rok 1910. V mexické vesnici Linaros je to tak dítě políbené ďáblem, které brzy zemře. Najde ho chůva Reja, která se o něj stará pod záštitou velatkáře Francisca Morales a jeho ženy Beatriz. Chlapec je obalený včelami, které se spolu s ním přestěhují do přístřešku.

Pro lidi z vesnice je to záhada, ale postupně to přestanou řešit. Včely mu nikdy neublíží, ba co víc vypadá to jako by mu pomáhaly a chránily ho. Měl zvláštní dar vědět věci do budoucnosti nebo varování blížící se události. Trnem v oku ale zůstane jednomu nájemci půdy, který v něm stále vidí jen ďábla a chce mu ublížit.

Beatriz a Francesco mají dvě starší dcery, Simonopia berou ale také jako syna. Musí čelit i válce, Španělské chřipce nebo reformě a zabrání půdy po válce. Zabírají půdu, ale tu kde jsou stromy ne. Francesco tak podnikne riskující plán a místo cukrové třtiny vysází aleje pomerančovníků. Život jim nadělí ještě jednu radost, pozdní dítě, syna Francesca, který je stejně starý jako jejich vnoučata.

Se Simonopiem si velmi rozumí jako jediný zná jeho zvláštní řeč. Protože přes své postižení nedokáže normálně mluvit. Francesco mladší ale slyší mluvu od kolébky a rozumí mu. Spolu prožívají velká dobrodružství. Rodinu pak postihne velké neštěstí a na konci je vyprávění jednoho starého muže. Kniha vás donutí přemýšlet nad svým životem, balancovat, hodnotit. Já takovéto knihy, které tohle umí miluju, zároveň pak musím sáhnout po oddechovce. Skvělé čtení.

Příběh tajemného dítěte nadaného mocí změnit osud rodiny, která žije v zemi zmítané revolucí. Od chvíle, kdy stará chůva Reja našla pod mostem opuštěné děťátko, se život v mexickém městečku nadobro proměnil. Malý Simonopio, kte... více

Komentáře (0)