Velmi rád chodím. Zároveň i velmi rád čtu. Před půl rokem jsem začal tyto dvě bohulibé (doufám) činnosti kloubit do sebe a začal si číst při chůzi. Dnes se mi to ovšem u knihy Smrt nosí rudé škorně vymstilo. Zahučel jsem i s knihou a nákupem do škarpy. To jen tak na úvod, abyste pochopili, že vazbu k této knize jsem si vybudoval věru hlubokou.

Ale k předmětu samotnému.

Smrt nosí rudé škorně je knihou téměř dokonalou. Slovo dokonalou vysvětlím nyní, slovo téměř posléze.

Hlavní postavou je podrychtář Václav od Černého koně. Píše se rok 1396 a v Praze se to celé nějak pochroumalo. Na trzích je zabit mladý šlechtic, věc nevídaná, do toho zabijí pekaře, k tomu ukradli truhlu s penězi, tu se servaly baby u stánku a támhle se vraždilo pro lásku. A navrch začalo strašit vedle hospody v opuštěném baráku. A jeden malý, ale umanutý podrychtář se v tom má vyznat, i když by se v tom ani čert nevyznal. A před čtenářem se rozehraje krásné čtení plné jemného humoru a postupného odkrývání karet. Vstoupili jste totiž do řeky Sherlocka Holmese, do kradmé detektivní literatury, kde vrahem může být zahradník, ale také nemusí. Nebo že by přeci? Ale už.

Podrychtář Václav ovšem dějem neprochází jako sebejistý ledoborec holmesovského typu, který i z rybí ploutve vydedukuje kdo otrávil pohár vína někomu na druhé straně světa. Podrychtář Václav je Čech, pro Boha, žádná Anglosaská superzbraň, která je určená pro zkonzumování a následné vyloučení, Václav si zaleze pod čtenářovu kůži a zcela nenásilně se v ní zabydlí. Navěky. Symbiotická souhra životů postavy a čtenáře je v tomto případě zaručena.

Ač se kniha lísá k žánru detektivní literatury, dočkáte se u ní i zcela jiných dimenzí. Velmi důležitým prvkem je humor, který z autora prýští. Není to jen uměle přiroubovaný patvar na odlehčení a tedy zatraktivnění děje, ale neoddělitelná a zcela přirozená součást knihy, stejně jako je humor nedílnou součástí života. Humor, který Pavel Hrdlička do knihy nacpal je nádherně živelný, rozesmávající. Nevyvolává pouze úsměv, ale v některých případech až řehot.

Vedle detektivního žánru a humoru je kniha Smrt nosí rudé škorně i vycházkou do naší historie. Ale zapomeňte na nudné informace ze
školních lavic, kde se kralevic mlátil s kralevicem jen proto, abyste si
to museli zapamatovat a před zapšklou učitelkou vše přepapouškovat. Pavel Hrdlička napsal o historii normálních lidí, o ožralém rasovi, o žebrácích či biřicích. Napsal historickou knihu o lidech, na kterých historie vždy visela.

A teď se dostáváme k onomu slovu téměř.

Co lze knize vytknout. Prakticky jediná věc, ale věc v mých očích podstatná. Závěr se v knize prostě stane, protože mu nic jiného nezbývá. Jako by si autor závěru, té tečky za vlastním potem, ani tolik
nevážil. Zdá se, jako by mu uměle vyvolávané napínání čtenářů bylo nepříjemné. Jako by se styděl za to, že stvořil velmi čtivou a příjemnou knihu, která, což považuju osobně za mistrovství, nejde odtrhnout od lačných očí. Knize by slušelo dalších dvacet stran, které by, čistě z literárního hlediska, učinily z Václava člověka, který si dobrý konec musel vybojovat i kousek před cílovou páskou. Takhle proběhlo jen konstatování, že to dopadlo, jak to dopadlo. Je to vada na kráse, ale přílišné dokonalosti nejde věřit. Dá se prorazit s tvrzením, že podrychtář byl přesně jako závěr jeho knihy. Nedělal z komára velblouda. Prostě se stalo, a co jako?

Svým způsobem se jedná o mou první opravdu pochvalnou recenzi, kterou jsem kdy stvořil. U ostatních jsem vždy brblal, u téhle mi to nějak nechce a nechce jít, tedy přijměte mé vzácné, ale o to vřelejší doporučení.

---

Smrt nosí rudé škorně Pavel Hrdlička

Děj historického dobrodružného románu s detektivní zápletkou se odehrává ve středověké Praze na podzim roku 1396. Hlavním hrdinou je Václav, podrychtář Starého Města pražského, který stojí před nesnadným úkolem: vypátrat vrahy mla... více

---

Komentáře (3)

Přidat komentář

---