Šikmý kostel 3

recenze

Vsadím se, že spousta z vás již vyhlíží první recenze dlouho očekávaného třetího dílu Šikmého kostela. U mě se jí bohužel nedočkáte, protože jak chcete hodnotit něco, co je vaší srdcovou záležitostí a co je navíc bravurně napsané?

Závěrečný díl Šikmého kostela pro mě byl neuvěřitelně silný emocionální zážitek - lítost, vztek, bezmoc, strach, pláč, ale díkybohu i naděje a radost v někdy až na první pohled bezvýchodných situacích - všechny tyto emoce (a nejen ty) se ve mně mísily a někdy jsem pod jejich náporem musela knihu odložit, abych to všechno v sobě zpracovala. Karin má totiž neuvěřitelný dar - umí vdechnout život svým postavám, takže máte pocit, že čtete o svých přátelích a známých. Jejich příběhy a osudy se stanou vaší součástí, vše s nimi budete prožívat. Ale nemyslete si, není to jen tak. Stvořila je totiž s ohromnou láskou a úctou ke zdejším lidem a tomuto místu. A samozřejmě za knihou stojí ohromný kus práce, rešerší, rozhovorů, bádání. Myslím, že budete koukat, co vše z novodobé historie staré Karviné (a nejen jí) se jí podařilo v příběhu zpracovat a propojit jak se skutečnými, tak fiktivními postavami. Více k ději neprozradím. Ten příběh si musíte prožít sami.

Ovšem jakožto Karviňačka, která se ke svým kořenům hlásí velmi hlasitě, nevnímám Šikmý kostel jen jako román. Šikmý kostel vrací tomuto místu a zdejším lidem hrdost, která jim v minulosti byla pošlapána. Postupem času se totiž o našem kraji začalo smýšlet jako o černém regionu plném opilců, hlupáků a horníků v jedné osobě.Věřím, že "trojka" lidem otevře oči, snad pochopí, jak těžký život tady lidé měli (mají), jak s nimi vláda doslova vytřela podlahu (a v tom bohužel pokračuje), že i když jsme často zamamraní, jsou tady lidé se srdcem na dlani...

Milá Karin, děkuju. Upřímně a z celého srdce. Tohle je přesně to, co tady chybělo - vyvrácení všech těch mýtů, lží, předsudků, které vůči našemu kraji a lidem, ve společnosti panují. Odhalení zákulisí proč o nás takovýto obraz vůbec vznikl, vysvětlení, propojení souvislostí prostřednictvím nádherného příběhu, do něhož jste zapojila skutečné osoby, události, místopisné zajímavosti... Hluboce smekám!

Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude z... více

Komentáře (0)