Skandální odhalení

recenze

Cukrářova dcera (2017) / Medvědářka

Vítejte v Paříži na počátku 20. století. Poznejte město vonící po čerstvém pečivu, rachotu automobilů i příslibu něčeho nového. Podívejte se do města, které si ještě drží svá společenská pravidla. Poznejte mladého Guillaumeho du Frére, který se tyto pravidla rozhodl porušit.
Vydejme se také pátrat po tajemství, které si sebou nosil v srdci dědeček Jim Stevenson. Poznejme jeho vnučku Petru, která se snaží vypátrat chybu v minulosti, ze které by mohl být obrovský skandál.
Jak to celé spolu souvisí?

Tato kniha vás upoutá na pohled už jen svou něžnou obálkou. Slečna v dobovém účesu s růžovými květy a trochu smutným pohledem. Sametově hebká obálka z hezky vykrouženým psacím písmem, kterým je napsaný název knihy. A takové je to celé. Něžné s trochou melancholie a přeci nadějí.
Hned na začátku v prologu poznáváme mladý pár. Jsme v Paříži roku 1910 a ti dva jak spiklenci podnikají něco zakázaného. Tady zítřek neexistuje, řekla mu.
Pak najednou střih a jsme v Cambridge roku 1988 na přednášce životopisce Simona Halla. Ten se snaží odhalit jedno velké a skandální tajemství zesnulého historika, autora a kritika J.G. Stevensona. Jenže v tom mu chce zabránit jeho vnučka Petra.
Chce zjistit pravdu o svém milovaném dědečkovi a tak se pouští do pátrání místo aby se věnovala své disertační práci.
Krátké kapitoly se střídají a my poznáváme příběh, který se možná stal. Nasáváme život Paříže z roku 1910. Připomínáme si stoletou vodu, která tehdy město zaplavila a jen díky ní se z Guillaumeho stává cukrářský učeň u samotného mistra Clermonta.
Dříve to byl pomocník u drah, ale jednou ho náhoda zavedla do uliček v Paříži, kde se setká se slečnou Clermontovou. Právě dohlíží na vykládku zboží do jejich cukrárny. Díky ní pozná život bez špíny a sazí a ještě si vydělá nějaké peníze navíc, když pomáhá vykládat všelijaké cukrářské drobnosti.
Učaruje mu tenhle svět a chtěl by poznat víc. Jeho přání se splní. Může začít pracovat jako ten nejspodnější cukrářský učeň a poznávat kouzla z cukru a smetanových krémů.
Jenže poznáváme i odvrácenou tvář toho všeho. Není přeci myslitelné, aby se mohl zakoukat do slečny z vyšších kruhů. Jenže co když se právě tohle stane? Bude jeho cit i přes rozdílné postavení opětován? Nebo to vše zavání skandálem?
A díky Petře a jejímu buldočímu zakousnutí poodhalujeme, co se tehdy stalo a jak to vše souvisí s jejím dědem. Proč měl doma schovanou fotografii a na ní napsáno Odpusť mi.
Co je to za skandál, který se tehdy stal v Paříži, že o něm dědeček nikdy nemluvil? Pustí se do hledání a naráží spíš na další a další otázky než se dobere odpovědí. Přesto nakonec najde odpovědi a nám se celý příběh poskládá do finálního obrazu.

Kniha se mi líbila od samotného začátku. Svižné krátké kapitoly se střídali mezi sebou a před vámi se otvíral jiný svět. Svět moderní Paříže z roku 1910 a staré zdi Cambridge s jeho zákoutími. Plynulost a čtivost příběhu vám nedává možnost knihu odložit a jen číst a číst.
Máte před sebou obyčejný příběh, ale tak realisticky vyobrazený. To mně opravdu moc zaujalo. Hledáte vodítka, jak ty dva příběhy spolu vlastně souvisí. Proč se před námi vypráví příběh z cukrárny a co s tím má společného jeden starý spisovatel? Co se tam stalo tak hrozného, že se ty dva příběhy spojily v jeden?
Až na konci vám autorka odhalí ten propletenec. Něco tak obyčejného ani nečekáte. Jen mě trochu zamrzelo, že ten konec byl z mého pohledu trochu pak uspěchaný. Ono do poslední kapitoly čekáte na jednu věc a ta se nakonec nestane. Vysvětlení tam je, ale přesto… Mohlo to být o kousek lepší.

Paříž byla na počátku 20. století magickým místem. Nad Seinou se vznášel chladný opar, ulice voněly čerstvým pečivem a horkou čokoládou a v zapadlých uličkách se scházeli milenci. Tehdejší společnost však také měla svá pravidla – ... více

Komentáře (0)