Skutečná událost: Intelektuální hrdinové co na první dojem jen prázdně tlachají

recenze

Skutečná událost (2013) / KarlaP

Abych pravdu řekla, napsat recenzi ke Skutečné události, není nic jednoduchého. Navíc pokud máte pocit, že jste knihu nevstřebali úplně. I tak mě tento román od českého autora Emila Hakla mile překvapil svou čtivostí, ačkoliv jsem občas nechápala, o čem že se to ti chlapi vlastně baví.

Emil Hakl, uznávaný český spisovatel, držitel dvou cen Magnesia Litera. Tu první získal v roce 2003 za novelu O rodičích a dětech a druhou teprve nedávno, v loňském roce, právě za román Skutečná událost v kategorii nejlepší česká próza.

Skutečný hrdina?

Jedna z hlavních postav, kterou je vypravěč, se právě nachází v Oslu po vražedném útoku Breivika. Vrací se letadlem do Prahy, ve kterém čte knihu o německé teroristické skupině RAF, která se tak trochu možná stává inspirací pro konečný čin. Dalšími postavami jsou kamarádi Evžen a Pitvor. Exekutoři Evženovi zabaví dům a tato skutečnost, totiž skutečná událost, se stává hlavní pointou příběhu. Tři kamarádi vedou na první pohled prázdné rozhovory, ve kterých se ubírají myšlenkou pomsty státní sféře. Všichni jsou znechucení politickou situací, s kterou obyčejný občan nemá moc se přít. Jeden z mužů, Pitvor, ale má dost takového prázdného tlachání a začíná uvažovat o opravdovém činu, který vyvrcholí vraždou.

Kniha pro mě byla celkem obtížným čtením, než jsem se zorientovala v Haklově žánru a stylu psaní. Na druhou stranu jsem neměla absolutně žádný problém knihu dočíst. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na většinou kratší odstavce s první větou zvýrazněnou tučně. Tento styl se mi postupem knihy stal velmi sympatický a pomohl mi v četbě.

Přirozenost především

Je to příběh, v kterém se ocitáte mezi třemi muži, kteří hází rakví v počítačové hře a dopisují si, jak hodit co nejdál. Společně tak trochu prázdně tlachají o všem a ničem, ale i přesto vás tyto debaty svým smyslem baví a postupem zjišťujete, že se za nimi skrývá jistá intelektuálnost, která se ještě dále skrývá v trápení s politickou situací, s kterou se nedá vlastně nic dělat.

Celé čtení jsem si naivně myslela, že Pitvorův plán msty nevyjde a zvrtne se v nějaký groteskní případ. Opak byl ale pravdou a já konečně poznala, co Hakl opravdu zamýšlí. Děj je rozvláčný a napětí se objeví až v posledních stránkách knihy. Do zápletky je vložen i milostný příběh, který je zajímavý tím, že ho sledujete od jeho zrodu. V rozhovorech je použito mnoho vulgarismů i vtipných spontánních úseků. Všechny tyto prvky nám poskytují náhled do mužského světa a realistické, nebo spíše čistě přirozené konverzace, které mě na celé knize nejvíce zaujaly, ještě více upevňují skutečnou událost.

,,Jsem si jistej, že kdejakýho designéra dohledám do půl dne i s adresou. Rovnou se mrknu přes Google Earth, jak ta jeho díra vypadá, vymyslim plán a je to. Na tobě je jenom, abys mi pučil na půl dne übersoldáta. Na zácvik bych zkusil sundat nějakýho nižšího mezibosse."
,,Kde kupuješ takhle dobrej čaj?"
,,Naproti u vietnamce."
,,Jak chceš sundat designéra, když nemáš Tesla gun?"

Závěrem

Haklův styl není přesně to, co bych vyhledávala, ale i přesto mě zaujal. Občas jsem nemohla odtušit, co tím ,,chtěl básník říct", a proto jsem usoudila, že si knihu musím v budoucnu přečíst ještě jednou. Před psaním této recenze jsem si přečetla mnoho recenzí z literárních serverů, abych se utvrdila v tom, jak jsem knihu vstřebala. Trochu se ale obávám, že jsem neocenila skutečnou myšlenku knihy.

Román o tom, co vzejde z jednoho obyčejného rande, jednoho obyčejného přátelství, jedné obyčejné exekuce a z obyčejné touhy po pomstě. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti – útržky z historie německé RAF se mísí se současný... více

Komentáře (0)