Sobí hora: Kam až sahá lidská představivost?

recenze

Povídkový soubor pod názvem Sobí hora ukrývá třináct povídek, z nichž některé jsou úchvatné, jiné zas nezáživné, ale všechny jsou bezesporu podivně nezvyklé. Jejich autorkou je švédská spisovatelka Karin Tidbecková, která s povídkami původně debutovala v knize Vem är Arvid Pekon? (Kdo je Arvid Pekon?). Anotace knihy slibuje četbu napříč hned několika žánry: povídky zahrnují prvky fantasy, magického realismu, severských lidových báchorek či science fiction. Při čtení Sobí hory však zjistíte, že jednotlivé texty tyto žánry přesahují svou bezmeznou obrazotvorností.

Výjimečně poutavé i zvrhlé

Karin Tidbecková mě okouzlila a zároveň překvapila svou výjimečnou schopností generovat ty nejpodivnější představy. Mnohem hodnotnější je však autorčina schopnost takové představy poutavě zaznamenat. Ačkoliv mě některé z povídek neoslovily, žádné se nedá odepřít originalita. Co mi na některých z nich trochu vadilo, je jistá zvrhlost. Některé povídky mě tak velmi znepokojovaly o to víc, že i přesto byly svým způsobem zajímavé. V povídkách Sobí hory se ženy milují s parními stroji (Beatrice), bájní tvorové kopulují s lidmi (Pyret), v prázdninové vesničce ,,to dělají každý s každým" (Britina prázdninová vesnička), jiní zas porcují těla jiných (Tety)... Tomu si ovšem musí přijít na chuť každý sám.

Paralelní světy úplně jinak

To, co je na Sobí hoře skutečně krásné, je vytvoření paralelních světů, které zdánlivě připomínají ten náš. Postupně ale procitáte, nebo spíše naopak upadáte ve snění, a probouzíte se do světa jiného, ve kterém se vynořují věci zvláštní, znepokojující a nepředstavitelné. Čekají vás světy, kde se neměří čas (Augusta Prima), kde se lidem ztrácí jejich vlastní existence (Kdo je Arvid Pekon?), možná se i prvně setkáte s Albizi, severskými mytologickými bytostmi (Sobí hora), anebo zjistíte, jak si vypěstovat děťátko v plechovce pomocí čerstvé vody, mrkve, půl lžičky soli a pár kapek krve (Moruškový džem).

Závěrem

Očekávala jsem fantastické světy, příběhy, ve kterých se prolíná skutečnost s iluzí, Sobí hora však předčila veškerá má očekávání (ať už kladně, či záporně). Zkrátka a dobře jsem nikdy nic podobného nečetla. Možná i to dodává povídkám na jejich kvalitě. Zvláštní, taková Sobí hora je, stejně tak jako jsou zvláštní pocity, pro které se po jejím dočtení jen stěží pokoušíte najít slova, a tak vám nezbývá nic jiného, než na sebe nechat jednotlivá vyprávění působit a čekat, jak promění pohled na svět, který tak dobře (ne)známe.

Pozoruhodná sbírka třinácti povídek, tak zvláštních, že je velmi obtížné vypudit je z mysli. Zasahují do světa fantasy, magického realismu, science fiction i severských lidových pověstí s imaginárními bytostmi. Některé z těchto př... více

Komentáře (0)