Stará dobrá, ale trošku odlišná Zapata

recenze

Stačí si počkat (2024) / Suzanne

Diana Casillasová se před dvěma lety stala opatrovnicí svých dvou synovců poté, co jim zamřeli rodiče. Snaží se být rodičem i tetou a občas vůbec netuší, co vlastně dělá. Blýská se ale na lepší časy, protože má milovanou práci, nový dům, psa. Jednoho dne pomůže napadenému a zmlácenému muži a zjistí, že hned vedle bydlí mrzoutský a trochu tajemný Dallas…

(Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji mnohokrát Albatros Media :)

Mariana Zapata píše čtivě a chytlavě, takže se začtete, a navzdory tomu, že má kniha úctyhodných 488 stránek, ji slupnete jako malinu. Hnát kupředu vás bude i touha dozvědět se, co se stalo Dianině bratru a jeho ženě, jak to vlastně má Dallas nebo co je zač jeho bratr Jackson. Ve Stačí si počkat se objevuje i řada vážných témat, jako vyrovnávání se s tragickou smrtí blízkého člověka, truchlení, komplikované vztahy v rodině nebo předsudky a odsudky lidí. Mariana Zapata věrně zachytila radosti a strasti výchovy dětí i rodičovské pochyby – dělám to vůbec dobře, co z těch dětí vyroste, a proboha, co to vlastně dělám.

Vážná témata odlehčuje pomalá romantika, která se vyvíjí od první nelibosti, přes přátelství až k něžným citům, Zapatin typický humor a hlavně oba kluci, kteří jsou pořádná šídla. Diana si nehraje na dokonalou mámu nebo tetu, chce být „jen“ dobrým člověkem a sama sebou. Je svá, má pořádně proříznutou pusu a svoje milované by bránila do posledního dechu. Hodně mi připomínala svoji sestřenku Sal Casillasovou z románu Kulti, která je mojí nejoblíbenější hrdinkou ze všech Zapatiných knih. A právě Sal a Rainer Kulti se mihnou i v této knize, stejně jako Dianina nejlepší kamarádka Vanessa z románu Srdcem proti zdi.

Stačí si počkat má podobný dějový vývoj jako román Kulti, ale jinak je vyzněním i atmosférou odlišné. Řekla bych, že tahle kniha je nejdramatičtější, nejvážnější a vlastně i nejsmutnější ze všech prozatím česky vydaných titulů od Mariany Zapaty. Hlavní hrdinové mají totiž naloženo víc než v jejích jiných knihách. To ale neznamená, že by se jednalo o depresivní čtení. Pořád se jedná o slow burn romanci, i když tentokrát byla až moc pomalá i na mě, ale hlavně kvůli tomu, že Dallas je poměrně dlouho zahalený oparem tajemství a dramatu.

Jediné, k čemu mám výtku, je „povinná“ milostná scéna a ta nereálná část epilogu. A Dallas bohužel není zrovna můj typ a nijak mě nebral, což je v romantice vždycky trochu problém. Proto mými nejoblíbenějšími knihami od Mariany Zapaty pořád zůstávají Kulti, S láskou, Lukov a Rytmus, já a Malychin. Stačí si počkat se v mém osobním žebříčku řadí na čtvrté místo. Objektivně ale patří Stačí si počkat mezi nejlepší knihy od Mariany Zapaty, takže ho určitě doporučuju. Zbývá jediná otázka: jaká kniha od Mariany Zapaty vyjde v českém překladu příště?

Láska si někdy dává na čas. Další hit od královny slow burn romancí. Jestli někdy někdo řekl, že dospělost je brnkačka, tak toho asi ještě moc nezažil. Diana Casillasová se nebojí přiznat, že je někdy úplně ztracená – vždyť se ze... více

Komentáře (0)