Jak se říká: dobří holubi se vracejí. A i když já nejsem holub, tak se taky vracím. Vracím se ke své vášni, zálibě, mému dlouholetému koníčku. Dlouho jsem nenapsala recenzi, o to víc se na to těším. A o to víc jsem nervózní. Co když jsem ztratila svůj pisatelský šmrnc? No, to se uvidí.
Každým dnem je krásněji, dny se prodlužují, noci krátí, odhazujeme zimní oblečení a neúnavně vyhlížíme léto. A protože já jsem od přírody nedočkavá, jedno takové „léto“ jsem si opatřila už teď na jaře.
Summer se mi zalíbila už obálkou. Taková správně depresivní, tajemná, i když zároveň ne nečitelná. Zkrátka, pro takové knihy mám slabost a už jen podle obálky vím, že mě budou bavit.
A Summer mě bavila. Hodně.
Možná že styl autorčina psaní není z těch nejjednodušších, možná že vám chvíli bude trvat, než se začtete, ale to u těch dobrých knih tak často bývá. Mě to rozhodně neodradilo, nebralo mi to chuť do dalších stránek, a tak jsem na břehu našeho rybníka za dvě odpoledne knížku zhltla.
A rybník jsem si nevybrala náhodou, protože celý příběh začíná na břehu Ženevského jezera. Summer akorát oslavila svoje devatenácté narozeniny, když najednou zmizela. Beze stopy. Prostě jakoby se do země propadla.
Strašná tragédie, taková idylická, šťastná rodina. Proč se to muselo stát zrovna jim? Jejich milovaná Summer. Proč?
Jak se dá předpokládat, rodina toto neštěstí nesla velice těžce, v každém zanechalo hluboké stopy. Nejvíc pak v Benjaminovi, o pět let mladším bratrovi Summer. Celý jeho život ho tato záhadná a smutná událost provází, a když se pak po pětadvaceti letech od sestřina zmizení začne jeho frustrace stupňovat a on se psychicky zhroutí, rozhodne se, že musí zjistit, co se vlastně stalo.
Jenže to není nic tak docela snadného. Přece jen byl o pět let mladší. Spousta vzpomínek je nejasných, pokroucených dětskou fantazií. Nezbývá mu, než oslovit lidi, kteří Wassnerovu rodinu znali.
V tu chvíli se pomalu začíná odlupovat slupka idylické rodiny. Začnou vyvstávat další otázky, na které se jen těžko hledají odpovědi.
Jo, odpovědi se nakonec najdou. A vůbec nejsou hezké. Jakože opravdu.
Monica Sabalo umí vyprávět. Umí vás naladit na tu správnou notu záhad. A to mě baví. A bavilo mě, že autorka prolíná současnost s Benjaminovými vzpomínkami. Bavilo mě, jak s každou další vzpomínkou přišly nové otázky a zároveň se kousek po kousku odkrývala realita. Bavil mě námět i zpracování.
Jsem ráda, že se ke mně Summer dostala a vím, že si ji zase někdy při čekání na léto otevřu.
Summer
Monica Sabolo
Summer bylo devatenáct let, když beze stopy zmizela během pikniku na pláži Ženevského jezera. V paměti jejím blízkým a kamarádkám utkvěl tento obrázek: krásná blond dívka v džínových šortkách běží kapradím. Pohltil ji snad vítr, v... více
