Svátek hada.

recenze

Svátek hada, příběh tří přátel, Michala, Romana a Heleny, kteří prožívají radostné dětství na Podkarpatské Rusi. Ovšem s končícím dětstvím zahaluje jejich životy stín. Pomalu, ale jistě. Osud se s nimi nemazlí a jejich romantické představy o tom, jak (se) změní svět rychle vystřídá krutá realita. Válka, mrazivá Moskva, Sibiř i gulagy. A poválečné období? Tím to bohužel zdaleka nekončí...

"A ti, kteří už tu nejsou, si zase zaslouží, aby se z jejich životů staly příběhy. Jedině tak mohou přežít a neztratit se navždy v hlubinách času."

Lucie Hlavinková tentokrát pracovala se skutečnými příběhy, a byť se někdy "jen" volně inspirovala, nenapsala nic, co by mnoho lidí v tomto období nazažilo.

Bylo to smutné, někdy doslova děsivé, beznadějné, přesto místy bolestně krásné, tu a tam prosvitla naděje a vůle žít.

Knihy Lucie Hlavinkové mám ráda. I ty dětské. Ve své tvorbě zraje jako víno a já se nebojím tvrdit, že Svátek hada je její doposud nejlepší román. Opravdu.

Osudy uštknuté dobou. Příběh inspirovaný skutečným vyprávěním. Mrazivé ulice Moskvy, bezútěšný gulag, bojiště druhé světové války i poválečná Praha. Tam všude zavanou dějiny trojici přátel vyrůstajících v nedotčené přírodě Podkar... více

Komentáře (0)