Tak trochu jiná detektivka

recenze

Pro mnoho čtenářů jsou severské detektivky zárukou kvality, a každá nová kniha je fanoušky tohoto žánru netrpělivě očekávána. Letos v dubnu vyšel pod hlavičkou nakladatelství MOBA první díl série "Inspektor Gunnar Barbarotti" švédského spisovatele Håkana Nessera s podtitulem Muž bez psa. Jak si vedl v silné konkurenci detektních románů?

S pečlivostí a invencí, jakou svým knihám MOBA věnuje, předkládá i tentokrát čtenářům titul, který by rozhodně neměl zůstat nepovšimnut. Již úvod dává tušit, že půjde o velmi neobvyklý počin, ve kterém nebude o napětí a zajímavou zápletku nouze. A tu autor pojal opravdu s veškerou pompou. Čím také od prvních stránek Nesser upoutá, je rozsáhlejší popis osobního života aktérů, vnitřních emocí a hnutí, a to pro hlubší navození atmosféry chladného severu a temných lidských stránek. Nejde sice o detektivku vystavenou na nečekaných zvratech, přesto vás však po celou dobu bude sužovat neodbytný pocit očekávání dalšího vývoje.

Ze začátku můžete mít dojem, že vlastně vůbec nejde o krimi, ale o román, mapující vztahy v rodině Hermanssových. Právě postavy jsou rozhodně největší předností celé knihy. Celkové vykreslení jejich psychologie dodává knize ten správný drive, díky kterému budete knihu hltat stranu za stranou. Děj je vyprávěn v er-formě a každý tu má svůj vlastní jazyk a styl. Håkan Nesser se opět nevyhýbá černému humoru a ironii, které se s nadhledem nesou napříč celým příběhem.

Když ve třetině knihy zmizí nejmladší ze sourozenců patriarchální rodiny Robert, který je tak trochu černou ovcí rodiny kvůli svému „výkonu“ v televizní reality show, a Ebbin syn, na scénu konečně přichází kriminální inspektor Gunnar Barbarotti. Typicky netypický vyšetřovatel se smyslem pro ironii větším, než je u seveřanů zdrávo, a především agnostik.

U detektivek pocházejících z pera severských autorů jsme zvyklí na propracované romány, ve kterých vypátrat vraha není nikdy jednoduché. Tady mnohé čtenáře Håkan Nesser překvapí, když ten jeho je odhalen už v polovině. Přesto budete oslnění inteligentní a přiměřeně napínavou zápletkou a hlavně strohým, ale výstižným stylem. Autor dokázal napsat perfektní příběh i bez přikrášlujícíh přídavných jmen, přehnaného líčení atmosféry okolí, a prostor raději věnoval vybroušeným dialogům, Jediné, co mě při čtení jinak úžasné knihy rušilo, byly anglické fráze, jejichž smysl jsem moc nepochopila.

Ve finále je Muž bez psa detektivka velké kapacity, napsaná skvělým stylem, který vás donutí nezavírat knihu dříve, než stihnete otočit poslední stránku. Navíc vás čeká parádní závěr, který byste si neměli nechat ujít.

MÉ HODNOCENÍ: 93%

Prosinec v Kymlinge. Členové Hermanssonovy rodiny se scházejí, aby oslavili dohromady stopětileté výročí – otec Karl-Erik slaví 65 a nejstarší dcera Ebba 40 let. Nic se ale nedaří tak, jak to bylo naplánováno. V noci před „velkým ... více

Komentáře (0)