Muž bez psa
Håkan Nesser
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238382/mid_muz-bez-psa-238382.jpg
4
243
243
Inspektor Gunnar Barbarotti série
1. díl >
Prosinec v Kymlinge. Členové Hermanssonovy rodiny se scházejí, aby oslavili dohromady stopětileté výročí – otec Karl-Erik slaví 65 a nejstarší dcera Ebba 40 let. Nic se ale nedaří tak, jak to bylo naplánováno. V noci před „velkým dnem“ si Robert, černá ovce rodiny a nechvalně známá „celebrita“ z reality show „Zajatci z ostrova Koh Fuk“, vyjde na procházku a už se nikdy nevrátí. A příští noc zmizí beze stopy Ebbin syn Henrik. Jedná se ozvláštní případ, kterému má přijít na kloub italsky vyhlížející kriminální inspektor Gunnar Barbarotti. Může to být náhoda, že dva lidé ze stejné rodiny odejdou pouhý den po sobě z téhož místa? Nebo se to děje podle plánu? Existuje mezi událostmi nějaká souvislost?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Människa utan hund, 2006
více info...
Přidat komentář
Velmi dobře napsaný první díl nové série.
Zajímavá zápletka, dobře popsané postavy, věrohodný motiv. Inspektor Barbarotti je sympaťák, dobře zapamatovatelný.
Napinavé čtení až do konce.
Jo, severské detektivky.
Nová série a Hakan Nesser mě nezklamal. Není to úplně detektivka, čtenář částečně celou dobu ví, co se stalo. Ale styl psaní mi velmi sedí, stejně jako v sérii Van Veeterena.
Audiokniha.
Nebylo to špatné, ale na můj vkus moc zdlouhavé. A samotná policie se zrovna moc nevytáhla svým nijakým pátráním.
Stálo mě to dost sebezapření, ale dočíst jsem chtěla. Ono to výjimečně neuškodí, stejně jako pokusit se poté o komentář.
Dost mi ho usnadnil trudoš, pojmenoval totožné výhrady věcně, jak bych asi já, po dočtení krutě rozladěná, nedovedla.
Jako ostatním se mi moc líbilo doopravdy vtipné licitování s pánembohem. Ale vůbec mi neladilo svou nenucenou lehkostí s ponurým zbytkem, nepředloženě prezentovaným jako krimi.
K zbláznění vleklý psychologický rozbor figur, měnící se v k zbláznění vleklý psychologický portrét snůšky psychopatů, narůstající zvrhlost, nápaditost v řešení osobních trablů omezená na lehce neinvenční zabiju se /zabiju nepohodlnou osobu, laciné a opotřebované “šokující" efekty, vyzrazení zápletky dlouho před koncem, krotce nedovtipný Barbarotti, nekonečné množství replik “co?" a “cože?"
Nelíbilo. Vůbec. Poslouchala jsem na čím dál vyšší rychlost přehrávání, ale pocitu přetrvávající pachuti jsem neutekla. Další díly zkoušet nebudu, tohle mě totálně míjí.
Jak hodnotit krimithriller a nic neprozdradit? Snad jen, že vše bylo velmi důvěryhodné. Ano, takhle se může neštěstí stát, takhle může truchlit a psychicky trpět okolí obětí.
" Někdy je důležitější důstojnost než vědomost."
"... Ať se člověk nachází kdekoli, vždycky sebou musí vláčet sám sebe..."
" Ti, kdo mají sílu, jsou povinni vytrvat."
Příběh je napsán velmi dobře dobře popsány postavy a jejích charakter čte se dobře.
Za mě dosud nejtemnější příběh z Nesserova pera. Hlubiny zoufalství té rodiny bych nechtěla zažít a doufám, že autor nečerpal z vlastních prožitků. Policejní tým tentokrát hraje druhé housle, což je malinko škoda - na ten se u tohoto autora vždy těším nejvíc.
Chvíľu mi trvalo, kým som sa započúvala do audioknihy, niekedy som si musela opakovane pustiť kapitolu, aby som sa nestratila , ale potom ma kniha už bavila až do konca. Je to rozprávanie o rodine s ich tajomstvami a klamstvami, s vraždami, ktoré sa stali, lebo ľudia sú všelijakí. Autora som si hneď zaradila medzi obľúbených a určite si prečítam alebo vypočujem jeho ďalšiu knihu s inšpektorom Barbarottim.
Začátek jsem přetrpěl, ale postupně jsem tomu přišel na chuť. Docela mě dostalo inspektorovo smlouvání s Bohem:)
Co mě ale zarazilo, byla počet zubů kadeřnice:
Jeho holička, mladá dáma s osmačtyřiceti dokonalými zuby a očima jako studny, tvrdila, že je to psychosomatické.
Jak mi byl Håkan Nesser zpočátku sympatický, posledními romány si to u mě rozházel, jelikož Muž bez psa, stejně jako předchozí knihy, není detektivka. Tentokrát je to plnohodnotné rodinné drama, podbarvené psychologickým mišmašem. Příběh by se bez kriminalistů zcela obešel, protože ti zde zastávají spíše roli pozorovatelů událostí, než že by děj aktivně ovlivňovali. Jejich vyšetřování je směšné, nechávají si zatajovat klíčové informace, a když s nimi později někdo vyrukuje, tváří se, jako že se nic nestalo. Autor navíc nehraje žádnou hru na schovávanou, průběh zločinu je znám od samého začátku a kdykoliv se jen naznačí nějaké slepé místo, čtenáři je odhaleno ještě dříve než hrdinům.
Co oceňuji, je autorovo hraní si s vírou kriminálního inspektora Barbarottiho, který dává Bohu možnost dokázat svou přítomnost formou plnění drobných přání a pak obyčejnou statistikou každý rok zjišťuje, zda v Boha věří či ne. Tohle byl zábavný motiv, škoda ale, že ten jediný, jež mě na vyprávění oslovil.
Přestože mám moc ráda knihy, které využívají vlastních pocitů a myšlenek, tak tady se to podle mého názoru příliš nepodařilo. Možná bych knihu hodnotila lépe, kdybych po ní nesáhla v přesvědčení, že jedná o klasickou detektivku. A to se nejedná v žádném případě. Je to taková zvláštní kniha, na kterou je potřeba být dopředu připraven. A mě zastihla nepřipravenou. Děj se místy opravdu hrozně vleče. Přitom příběh je až zoufale předvídatelný. To je strašně špatná kombinace. To co mě opravdu bavilo, tak byl komisař Barbarotti. Jeho myšlenkové pochody nemají chybu. Ale celkově převládá zklamání. Audiokniha je načtena slušně a načetl ji pan Martin Zahálka.
Příběh dobře a vtipně napsaný. Má to spád a zajímá vás osud rodiny, i když je taková chladně nesympatická. Hodněkrát jsem se i zasmála. Není to klasická detektivka, ani thriller, ale o to víc to právě překvapí. Detektiv Barbarotti je skvělá postava.
Nepovedlo se. Hledala jsem nějakou novou sérii se sympatickými vyšetřovateli, trochou humoru, dobrou zápletkou, napětím a tady v tomto příběhu se mi nepodařilo najít vůbec nic. Naopak mám pocit, že všechno bylo úplně špatně. Názvem počínaje (proč??). O žádnou detektivu, natož pak krimithriller se opravdu nejedná. Vyšetřování neexistuje, vše řídí jakási podivná náhoda, postavy jsou vyloženě nepříjemné a dialogy bezduché až běda. O ponechaných vsuvkách v angličtině nemluvě.
Zkusím se raději poohlédnout někde jinde.
Upřímně řečeno, moc mě to nenadchlo. Dušezpytno celkem nesympatických osob, sosnu rodiny bych nejradši něčím udeřila a komisař se dostavil poměrně pozdě. Naštěstí to byl chlap na svém místě a ten příběh trochu zvedl.
(SPOILER)
(audiokniha)
Dlouho jsem si říkala, že tohle přece není žádná detektivka a thriller už vůbec ne! Přitom mne kniha zaujala a bavila hned od začátku, i když takovou rodinu aby pohledal ;-). Nejdřív jde v podstatě o to, že se ke svým rodičům na oslavu sjíždějí jejich tři dospělé děti, z toho dvě dcery i s rodinami a potom poměrně nechvalně proslavený syn Robert. Tato velká událost sice neprobíhá úplně podle představ obou oslavenců, tj. otce Karla-Erika a dcery Ebby, ale to nejhorší má teprve přijít. A to, když beze stopy zmizí Robert a o den později dokonce také Henrik, starší Ebbin syn, který pečlivě skrýval jedno velké tajemství. Ale když dojde na vyšetřování, které vede inspektor Gunnar Barbarotti, zamlčují toho celou řadu také ostatní členové rodiny...
Autora musím opravdu pochválit, protože všechny postavy působí autenticky, jsou prostě své a většina z nich není sympatická ani trochu ;-). Postupně je možné sledovat, jak se neporušená fasáda rodiny Hermanssonových stále více bortí. Jste přímo vtaženi do děje – a potom je opravdu těžké knihu odložit. Inspektor Barbarotti se na scéně vzhledem k logice příběhu objeví až později, ale je to opravdu sympaťák každým coulem ;-). Za sebe tedy knihu hodnotím plným počtem a budu doufat, že budou načteny i další případy z této řady...
Kniha s nezajímavým všedním začátkem se postupně mění v dílo, od kterého se neodtrhnete.
V celku zaujímavá detektívka, ktorá ale vlastne začína až v 3/4 knihy. Zo začiatku je to skôr román, ktorý vykresľuje rodinné vzťahy. Koniec je za mňa odfláknutý a skúpy na akykolvek dramat.
Tady se v mé hlavě těžce střetává forma a obsah. Asi bych měla být napjatá, zvědavá, možná zděšená? Nálepka krimi/thriller by to vyžadovala.
Místo toho jsem se dobře bavila, připadalo mi to vtipné. Vtipně psané, takže ani mrtvoly mi nenarušily úsměv.
Co mě hned od začátku znechutilo, byla "Ikea" hned na prvních stránkách. Postupně jsem zjistila, že může být ještě otravnější product placement než Ikea. A to už je co říct! Švédský plátek Aftonbladet v tomto smyslu dokázal divy.
Ale autor i tak dokázal tento handicap (už od začátku strženou hvězdičku) vyrovnat a naprosto mě dostal například Barbarottiho kšeftama s bohem.
Příběh samotný měl hlavu a patu, jména jsou nastavená tak, že i já se svou špatnou pamětí na osoby a obsazení jsem se dobře orientovala kdo je kdo.
Líbilo se mi, jak autor popisuje vnitřní dialogy postav s jejich představami apod.
Je to první kniha, kterou jsem od autora četla, ale zcela jistě ne poslední.
Jsem si jistá, že jeho styl si s nikým nespletu a i jméno si spojím správně, už proto, že je v našem jazyku podobně vtipné jako jeho styl psaní, pokud mohu soudit na základě jediné knihy.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Muž bez psa |
| 2012 | Síť |
| 2016 | Dívka, která nikomu nechyběla |
| 2013 | Hlavolam |
| 2019 | Úplně jiný příběh |
Jedná se o psychologický román s detektivními prvky. Příběh pomalu a nepředvídatelně plyne, vyšetřovatel sympaťák bez vnitřních démonů, žádné masakry nebo mučení. A hlavně, což je pro mě důležité, je to vtipné! Místy jsem se při poslechu nahlas zasmála, což u mě není časté.