Tommy Phan má radost, protože si zrovna koupil novou Corvettu. Bohužel mu to ale moc dlouho nevydrží. Jde po něm totiž vražedná panenka, ze které se pomalu klube démon, který ho chce zabít. Utíká před ním, co může (dokonce si své nové auto rozmlátí na… kusy), utéct však nemůže. Naštěstí potká servírku/malířku/kdovícodál Deliverance Payne, která má schopnosti různé, rozhodně však ne normální. Ona a její pes pomáhají Tommymu v útěku. Cestou absolvují spoustu podivných dialogů, rozmlátí (ruku v ruce s démonem) spoustu věcí, zamilují se do sebe, nakonec tomu příjdou na kloub a všechno pro všechny dobře dopadne (teda pro všechny kromě těch, které démon mezitím sežral).
Dean Koontz píše buď fantasmagorie nebo o magorech. A mám, takový pocit, že to druhé mu jde lépe. Tato kniha je fantasmagorie jak vyšitá. Všechny postavy jsou nějak ujeté a samotný příběh je nejdříve divný a nakonec o ničem. Ze začátku Tommy utíká sám a je to nuda. Dokonce jsem napoprvé knihu asi po 50 stranách odložil, protože mě to prostě nebavilo. Od chvíle, kdy do víru událostí přimíchá Del, je to sice ještě divnější, ale aspoň je to sranda. Ne že by se jeden vyloženě chechtal, ale absurdní dialogy jsou aspoň k pousmání. Ovšem závěr vše zase srazí. Vysvětlení, kde a proč se vzal démon je ještě OK, ale to, jak Del ke svým schopnostem přišla, se mi vůbec nelíbí.
Myslím si, že ani nemá moc cenu tuhle knihu číst. Příběh je slabý, legrace sice nějaká je, ale určitě ne dost velká, aby přebila hluchý úvod a pitomý závěr. Spíš bych doporučil od Koontze nějakou napínárnu a pro srandu bych sáhnul jinam. Samořejmě ten, kdo je takový fanda, že musí mít přečtené všechno, to přežije, tak blbá, aby se nedala dočíst, kniha zase není.
V doslovu autor říká, proč román napsal tak, jak ho napsal a mnohé to vysvětluje. Je pravda, že záměr vytvořit příběh, ve kterém absurdity, podivnosti a „ztřeštěnosti“ narůstají stránku za stránkou, se mu povedl. Bohužel ale ne tak, aby to bylo dobré. Člověk si totiž při čtení říká: „Co tím chtěl básník sakra říct, to přece nemůže myslet vážně“. No, nemyslí, ale to se čtenář dozví až na samém konci a to už je pozdě.
Ukázka, jak vypadají běžné rozhovory mezi Tommym a Del:
„Jak se ti povedlo založit tak rychle požár?“ ptal se Tommy a musel téměř křičet, aby ho slyšela přes bubnování deště a rachot motorů.
„Nafta,“ odpověděla rovněž zvýšeným hlasem.
„Kde jsi vzala naftu?“
„Tady na palubě je jí přes dva tisíce litrů.“
„Ale někde v nádržích.“
„Už ne.“
„Navíc nafta nehoří tak prudce.“
„Tak jsem použila benzín.“
„Co?“
„Nebo napalm.“
„Už mi zase lžeš!“ vypěnil.
„Nutíš mě k tomu.“
„Já tyhlety kecy nesnáším.“
„Posaď se na palubu,“ přikázala mu.
„To je jak u blbejch!“
„Sedni si a chyť se pevně zábradlí.“
„Ty jsi nějaká zatracená amazonská čarodějnice.“
„Jak je libo. Hlavně se pořádně drž, protože za chvíli narazíme a určitě bys nechtěl sletět přes palubu.“
Tommy pohlédl k ostrovu Balboa, který nyní zřetelně vyvstával díky lucernám podél hráze a tmavým obrysům domů za ní. „Propánaboha!"
Tikot
Dean Koontz
Ta věc vypadala jako obyčejná, nevzhledná panenka z hadrů, když ji Tommy našel jedné noci ležet na prahu svého domu. Jenže pak v ní zatepal život, stehy popraskaly a Tommy spatřil něco, co se vymyká lidskému rozumu a realitě. Hlav... více