• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 43 knih

Nové komentáře u knih Dean Koontz

Intenzita

„81% Vess: ...On si nepřeje cokoliv zdědit. Je zuřící oheň, mocný a žhnoucí; spálí všechny barvy na tomto světě, spolkne všechny jiskry radosti, které skýtají, a nechá za sebou říši popela. Ať popel zdědí pokorní. _______________________________________________________________________________ Prostého života pana Vesse se jen zřídka dotkne záhada. Jsou objekty, které lze zabít a jiné, jež zabít nelze. Některé se dají zabít snáz než jiné a při zabíjení jiných se užije víc zábavy. Některé pláčí, jiné křičí a další dělají obojí, ale jsou i takové, které se jen mlčky třesou a čekají na svůj konec, jako by strávily celý život čekáním na tuhle strašnou bolest. ____________________________________________________________________________ ...Ve skutečnosti (Vess) poslouchá rádio na cestách jen zřídka. V paměti má uloženou rozsáhlou sbírku hudby, kterou má nejraději: steny a výkřiky, prosebný šepot, skřeky tenké jako list papíru, pulzující vzlyky a eroticky zabarvená poslední vydechnutí. ____________________________________________________________________________ Přečteno po devíti letech znovu. Myslím, že jde o jeden z nejlepších thrillerů od autora. Překlad Ondřeje Duhy je výborný. Chyna Shepherdová měla děsné dětství, teď, ve 28 letech je tím zocelená a odolná. Díky tomu se rozhodne utkat se s inteligentním, ale šíleným maniakálním vrahem Vessem, který chce, aby všechny prožitky byly INTENZIVNÍ, aby zachránila dívku, kterou vězní. Konec je moc vydařený. Doporučuji, ale pozor na drastické scény, které se týkají i pohledu do mysli šílence.“... celý text
— ArwenAragorn

---

Podivný Thomas

„Podivný Thomas je kniha, která mě opravdu dostala. Zasmála jsem se, napjatě četla a nakonec si i pobrečela. I když je to starší kniha, pořád má co nabídnout. Autor je někdy přirovnáván k béčkovému Kingovi, ale to mi přijde trochu nespravedlivé. Nepíše čistý horor, spíš magický realismus, který skvěle mísí napětí, humor a emoce. Jeho vypravěčský styl je jednoduchý, ale silný, a hlavní postava je úplně obyčejný chlap, se kterým se může každý z nás ztotožnit. Není to žádný superhrdina, ale člověk, který se vyrovnává s problémy, ať už běžnými, nebo nadpřirozenými. Doporučuji všem, kdo mají rádi příběhy s duší a trochou toho tajemna.“... celý text
— Z.Z.Cte

---

Nadranc

„"Nadranc" patří k tvorbě mladého a nezkušeného Deana Koontze, což je docela zřetelně znát. Kdyby se soustředil na mrazivý příběh jízdy s magorem v zádech a dal si více záležet na finálních stránkách, hrábla bych po hvězdičce navíc. Jenže autor tady prudí s jakýmsi povrchním aktivismem, kdy se ústřední dvojice hrdinů, chlapec a jeho švagr, pořád setkávají s bezdůvodnými předsudky, diskriminací a bezprávím. Kdyby šlo o pár černochů, dávalo by to smysl, jenže kluk i muž jsou bílí, tudíž mi chování všech těch nerudných servírek, recepčních a policajtů (prostě každého, s kým se setkali) připadalo nepochopitelné. Veškeré tyto scény působily zbytečně, hloupě, vyloženě otravně - liberální spisovatel zkrátka popustil uzdu svým komplexům. Pokud jeho román měl být kritikou tehdejší společnosti, musel by jít podstatně hlouběji pod povrch. Nezvládnutý závěr, kdy se hlavní mužská postava chová jako nesvéprávný imbecil, následovaná poněkud kýčovitým, přesto příliš stručným koncem, celkový dojem taky nevylepšuje. Shrnutí: svižný, napínavý příběh, čtení bylo rychlé jako uhánět pouští před psychopatem, ovšem spousta věcí by potřebovala zpracovat pečlivěji, nebo úplně vynechat. 55-60%“... celý text
— Metla

---

---

Koutkem oka

„Kniha se čte velice hezky, ale než se Koontz vymáčkne tak vše moc obkecává. Začátek mě navnadil, ale co se z toho klubalo dál mě naštvalo. Měl jsem přestat číst už když se Bartoloměj vyhýbal kapkám deště. Koontze mám hodně rád, ale poslední dobou do všech knih přidává nadpřirozeno jak Stephen King. Od obou autorů se mě líbí pouze romány bez nadpřirozena.“... celý text
— Jack Bauer

---

Nevinnost

„Pro mě první setkání s autorem, takže nemám s čím srovnávat. Bez konkrétního očekávání jsem dostala pochmurně poetický příběh o naději. Kdyby se autorova fantazie stala skutečností, což zase není až tak nemožné, morální profily lidí by asi byly to poslední, o co by se ta s kosou zajímala. Ale ta naděje, že život si najde způsob, tu si z knihy odnáším. Každý z nás je někým posuzován, ne-li souzen. I my posuzujeme, soudíme a mnohdy odsuzujeme. Jsme zrcadlem pro mnoho lidí, stejně, jako oni zrcadlí naše činy. Připomínají nám je a občas to nebývá příjemné. Nikdo z nás neví, kolik času dostal. Jde o to, co s ním udělá. Autor probudil mou zvědavost, a to velmi.“... celý text
— Atanone